Vypracovane-otazky-ke-zkousce

• kvantitativně změněná exprese antigenů u nádorových buněk může být důležitým diagnostickým markerem  tyto antigenní markery jsou buď vázány na buněčném povrchu (antigeny I. a II.třídy MHC) nebo jsou z nádorových buněk secernovány do krevního oběhu

• pro zpřesnění diagnostiky a kontrolu vhodnosti léčby nádorových onemocnění je využíváno stanovení hladiny karcinoembryonálního antigenu (CEA) a alfa-fetoproteinu (AFP) v séru

  • zvýšené hodnoty CEA  charakteristické pro nádory GIT; v normálních buňkách je jeho exprese orgánově a časově omezená; u fétů jej nalézáme v tkáni střeva, pankreatu a jater; u dospělých se nachází v nízkém množství ve sliznici střeva, v plicích a laktující mléčné žláze

  • vzestup hladiny CEA u dospělých  při nádorových onemocněních GIT – není však jen specifickým markerem nádorového bujení; zvýšená hladiny byla zaznamenána i u jiných nenádorových chorobných procesů GIT

  • alfa-fetoprotein – je přítomný ve fetálních játrech, ve fetálním séru a nízké množství je nalézáno i v séru zdravých dospělých jedinců; u dospělých je zvýšená hladina v séru často v asociaci s hepatomy nebo testikulárním teratomem

• HMC antigeny – také využívány při sledování průběhu určitých nádorových onemocnění a účinnosti léčby

  • snížená exprese antigenů I.třídy je v korelaci s agresivitou a invazitou tumoru žaludku, ovaria, střeva, ledviny, prsu a pankreatu

  • exprese antigenů I.třídy v nádorové tkáni se stanovuje pomocí β - 2 - mikroglobulinu

  • stanovení exprese antigenů II.třídy MHC má význam pro prognózu specielně u leukémií, kdy jejich chybění v membráně leukemických buněk znamená špatnou prognózu pro pacienta

• dalšími antigenními determinantami využívanými pro diagnostiku, prognózu a volbu léčebných postupů jsou diferenciační antigeny (membránové CD antigeny)  jejich pomocí lze zpřesnit diagnostiku morfologicky nerozlišitelných nádorových onemocnění – zejm. hematologických malignit a lymfomů a následně volit léčebné postupy

81. IMUNODEFICIENCE

 je výsledkem poruchy funkce některé z mnoha složek imunitního systému

*Příčiny snížené imunity: a) primární  defekty v imunokompetentních buňkách, chybějící buňky, enzym,

produkt buněk; většinou geneticky determinované; časté u dětí.

b) sekundární – vyvolané jinou chorobou, faktorem (nádor, infekce, malnutrice,

ozáření, léky);přítomné při jiných probíhajících chorobách nebo

událostech. Přítomny v jakémkoliv věku, méně závažné

*Typické známky: Vysoce příznačné - chronická infekce, opakovaná infekce, neobvyklé infekční agens

Časté - kožní projevy (ekzém, kožní kandidóza), chronický průjem, poruchy růstu

Příznaky specifické - ataxie, teleangiektasie, idiopatické endokrinopatie

1. Deficience B buněk:

 X –vázaná agamaglobulinemie  gen je uložen na dlouhém raménku X-chromosomu