Vypracovane-otazky-ke-zkousce

 existují i jedinečné epitopy, přítomné na molekule HHK jedné osoby = tzv. „soukromé“ (private) specifity

 polyvalentní protilátky mohou být upraveny tak, že je zvýšena jejich specifičnost a mohou reagovat pouze s buňkami jednoho haplotypu  tak byl získán panel cytotoxických látek, které jsou namířeny proti všem známým antigenům HLA

1. MLR (mixed lymphocyte reaction)

- jedná se o buněčnou reakci používanou k typizaci antigenů HLA - D

- bylo zjištěno, že přežívání transplantátu je úspěšné i tehdy, shodují.li se dárce a příjemce pouze v těchto antigenech – zejm. v HLA-DR

- test je časově náročný (trvá několik dní)  nevýhoda v příp. že je k transplantaci odebírán orgán z mrtvého těla  možno skladovat do 48 hod.

- princip spočívá v tom, že: smícháme in vitro lymfocyty dvou různých osob  mají-li odlišnou antigenní výbavu  začnou se vzájemně stimulovat  prodělávají blastickou transformaci a proliferují; proliferace buněk je měřena inkorporací izotopů (3H thymidin) do replikující se DNA  naměřená radioaktivita je srovnávána s radioaktivitou v kultuře syngenních lymfocytů

- buňky odpovídající v MLR jsou převážně CD4+ lymfocyty

- test se používá v podobě jednosměrné MLR  lymfocyty jednoho jedince jsou ozářeny nebo ovlivněny mitomycinem, takže nejsou schopně odpovídat, chovají se pouze jako stimulující lymfocyty; buňky druhého jedince jsou buňky reagující

1. typizace pomocí molekulárních technik

- založeny na analýze polymorfismů restrikčních fragmentů (RFLP)

- zjednodušení typizace přinesla PCR  je využívána zejm.v kombinaci s hybridizací se sérií oligonukleotidových sond, které jsou specifické pro určité alely

1. imunosuprese

- ve většině případů se nezdaří nalézt plně identického dárce a příjemce ani v HLA-antigenech, natož v ostatních H-systémech  jsou vyvíjeny postupy, které potlačují proliferaci příjemcových lymfocytů

 nespecifická imunosupresiva (steroidy, cyklosporin, azathioprin)  potlačují všechny klony lymfocytů (nevýhody)  příjemce je ohrožen běžnými infekcemi

78. HLAVNÍ HISTOKOMPATIBILNÍ KOMPLEX ČLOVĚKA (MHC)

• genetický systém, který je primárně zodpovědný za rozeznávání vlastního od cizorodého (Major Histocompatibility Complex)

• u člověka je hlavním histokompatibilním systémem komplex HLA (Human Leucocyte Antigen) = rozsáhlý komplex genů, které determinují povrchové molekuly – antigeny umístěné v plazmatické membráně buněk

• antigeny se chovají jako transplantační, tzn. že jsou příčinou odhojení tkáně při inkompatibilních transplantacích

• je homologický s lokusem H-2 u myši (= systém, na kterém byl poprvé objeven proncip histokompatibility)

• HLA je lokalizovaný v určitém úseku krátkého raménka chromosomu 6

• obsahuje geny pro histokompatibilní antigeny, složky komplementu a pravděpodobně i Ir-geny (immune response genes) = geny zodpovědné za intenzitu imunitní odpovědi

• hlavní fyziologickou funkcí molekul HHK je předkládat antigeny nebo jejich fragmenty buňkám imunitního systému, především T – lymfocytům  prezentace antigenu je prvním předpokladem pro rozvoj imunitní reakce a tím obrany proti napadení mikroorganismy; pomocí těchto molekul buňky imunitního systému vzájemně kooperují