Vypracovane-otazky-ke-zkousce

HHK a výskyt onemocnění

• u pacientů s některými onemocněními se vyskytují některé alely lokusů HLA častěji než ve skupinách zdravých pacientů  asociace těchto chorob s určitými alelami HLA

• řada těchto onemocnění postihuje klouby, žlázy s vnitřní sekrecí a kůži

• k nejsilnějším asociacím patří M.Bechtěrev (ankylozující spondylitis)- vyskytuje se spolu s alelou HLA-B27  postihuje a postupně znehybňuje klouby páteře a končetin, zejm.kyčelní kloub

79. IMUNOLOGICKÁ TOLERANCE A MOŽNOSTI JEJÍHO NAVOZENÍ

Imunologická tolerance = stav, kdy organismus neodpovídá na antigenní podnět

1. nespecifická  imunitní systém je inaktivován  nereaguje proti žádným antigenům (vč.bakterií a

virů)

 lze ji navodit např. ozářením nebo cytostatiky, jejichž účinkem jsou vyřazeny

imunokompetentní buňky z funkce – navozena imunosuprese

1. specifická  organismus neodpovídá pouze na antigen, který byl použit k jejímu navození,

normálně reaguje na ostatní antigeny

• za fyziologické situace je tolerance navozena proti vlastním složkám organismu – self tolerance, čímž ho chrání před imunitní atakou

  1. Tolerance vlastních složek organismu

• odpověď efektorových T i B lymfocytů je v závislá na T buňkách  mechanismy navození neodpovídavosti T buněk odehrávají se během vývoje T buněk z jejich prekurzorů v thymu  dochází k přestavbám genů pro receptory T buněk, které se pak objevují na buněčném povrchu  T buňky jsou poté podrobeny dvěma typům selekce – negativní / pozitivní

• receptory T lymfocytů reagují v thymu s buňkami, které pomocí molekul HHK prezentují vlastní antigeny – peptidové fragmenty buněčných proteinů

• klony s vysokou afinitou k vlastním molekulám I. nebo II třídy s vlastními antigeny hynou (negativní selekce), jakož i klony, které mají velmi nízkou, nebo žádnou afinitu ke komplexu vlastních molekul HHK a vlastního antigenu (pozitivní selekce)  dochází ke klonální deleci  výsledkem je přežití klonů s nízkou afinitou k vlastním molekulám HHK s peptidovým fragmentem  dozrávají v CD4+ nebo CD8+ T buňky

• antigeny, které nebyly prezentovány v thymu mohou být též tolerovány, protože:

1. jsou v tzv. imunologicky privilegovaných místech  z důvodu anatomické bariéry jsou tyto antigeny lymfocytům nedostupné (př. antigeny spermatozoí v testes, oční čočce, …¨)

2. setkávají se s buňkami, které nemohou antigen prezentovat, protože nevyjadřují molekuly HHK

3. jsou přítomny v malém množství a T lymfocyty je proto nedetekují

4. není dostatečný kontakt TCR a přídatných molekul s antigenem 

1. Tolerance indukovaná na cizí antigeny

• v experimentu  může být tolerance navozena i na antigeny alogenního původu  po inokulaci alogenních buněk nebo transplantaci tkáně do novorozeného organismu, který nereaguje, protože nemá vyzrálý imunitní systém

• tolerance může být navozena i u dospělého hostitele, jehož imunitní systém byl potlačen – ozářením, léky, pomocí lymfocytárních protilátek, ……

• u dospělých zvířat  lze indukovat toleranci i bez utlumení imunitního systému  záleží na dávce, způsobu podání a na povaze antigenu nízké a vysoké dávky antigenu zpravidla navozují toleranci, střední dávky imunitu; velmi vysoké dávky antigenu mohou způsobit vyčerpání imunitního systému (klonální exhausce) – je způsobena stimulací všech buněk schopných odpovědi, nevznikají paměťové buňky  organismus nereaguje na opakovaný přívod antigenu