Vypracovane-otazky-ke-zkousce

77. GENETIKA TRANSPLANTACÍ, TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA, HISTOKOMPATIBILNÍ SYSTÉMY

TRANSPLANTACE

• přenos buněk, tkání nebo orgánů z jednoho místa organismu na druhé, nebo mezi dvěma organismy  jeden = dárce transplantátu (štěpu), druhý = příjemce

 vyměníme-li štěpy náhodně mezi nepříbuznými jedinci, dojde většinou k jejich odhojení a transplantace je neúspěšná  je to způsobeno tím, že u většiny vyšších živočišných druhů byla zjištěna přítomnost histokompatibilních (H) genů, které zodpovídají za antigenní výbavu každého jednotlivce (histokompatibilita = tkáňová slučivost)

 výsledek transplantace závisí na genetických vztazích mezi dárcem a příjemcem:

• případě shody v H genech a tím i v H antigenech dárce a příjemce je štěp odhojen a trvale přežívá;

• liší-li se dárce a příjemce ve výbavě antigenů, pak je transplantát odhojen imunitní reakcí namířenou proti odlišným H antigenům  při tom se účastní oba typy imunitní reakce, ale především se uplatňuje buněčně zprostředkovaná imunita; jde o důsledek rozpoznání cizích antigenů na povrchu buněk transplantátu T lymfocyty příjemce

Histokompatibilní antigeny

• = glykoproteiny na plazmatické membráně většiny buněk (ne na erytrocytech!!!)

• dědí se mendelovsky

• jsou polymorfní  několik alelních forem

• 2 skupiny:

1. lokusy uložené v jedné chromosomální oblasti  tvoří HHK (Hlavní Histokompatibilní Komplex)

 HHK = rozsáhlý komplex genů determinujících povrchové buňky – antigeny v plazmatické membráně

 tyto antigeny se chovají jako transplantační  jsou příčinou odhojení tkáně při inkompatibilní

transplantaci

 hlavní funkcí molekul HHK je prezentovat antigeny nebo jejich fragmenty buňkám

imunitního systému, zejm. T-lymfocytům  umožňuje rozlišení cizích nebo vlastních složek

organismu

 HHK člověka = HLA  na p-raménku 6.chromosomu, 2-3 cM

1. lokusy rozmístěné po celém genomu v různých chromosomech = tzv. minor H-antigeny ; determinují většinu H-antigenů

 rozdíly v minor H-antigenech  pomalejší odhojování

TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA

• = soubor pravidel kterými se řídí osud transplantátu

• základní pravidlo: štěp je odhojen, nese-li H-antigeny, které nejsou přítomny u příjemce

• 5 transplantačních pravidel:

1. štěpy vyměněné mezi příslušníky inbredního kmene  trvale přihojeny (syngenní)

2. štěpy z F2  F1  přihojení

3. štěpy z P inbredních kmenů  F1 hybridům  přihojeno

x F1  P  odhojení

 F1 potomci mají H-antigeny druhého partnera

1. štěpy vyměněné mezi příslušníky 2 různých inbredních kmenů  odhojeny (alogenní)

2. část štěpů z 1. nebo 2. P-kmene na F2  přihojena; část odhojena

- pokud se inbrední kmeny liší pouze v alelách jednoho lokusu  ¾ se přihojí, ¼ se odhojí

f(x) = (¾)n

+ štěpy v rámci jednoho individua = autogenní