Vypracovane-otazky-ke-zkousce

TCR - receptor T - lymfocytů je složen vždy ze dvou podjednotek (alfa-beta nebo gama-delta). Tyto jednotky jsou kódovány komplexem genů, který je podobný komplexu genů pro imunoglobulinové řetězce. Komplex genů pro podjednotku alfa leží na 14q, beta na 7q a gama na 7p. Komplex genů podjednotky delta leží uprostřed komplexu podjednotky alfa. I zde dochází k přeskupování a vystřihávání mezi V, J, D a C řetězci, aby na konci byla hotová TCR molekula, která bude pro vyvíjející se T - lymfocyt typická a jediná. I zde dochází k likvidaci takových T - lymfocytů, které buď nejsou schopny rozeznávat MHC molekuly vůbec, nebo naopak reagují i s molekulami tělu vlastními (existuje i teorie jakési "školky" pro vyvíjející se lymfocyty, kde je lymfocytům předkládána řada "ukázek" vlastních antigenů (i takových, se kterými by se v primárních lymfatických orgánech normálně nesetkaly); každá autoreaktivita je "odměněna" silným proapoptotickým signálem.

Pokud regulační úloha nějakým způsobem selže - například díky mutacím v DNA - dochází k různě závažným autoimunitním nebo imunodeficitním stavům.

73. GENOVÁ KONTROLA TVORBY PROTILÁTEK

IMUNOGLOBULINY – Ig

• = glykoproteiny vyskytující se jako:

1. zakotvené v plazmatické membráně B-lymfocytů jako tzv. membránové nebo povrchové Ig (mIg) tvořící receptor

2. volně přítomné v krvi, lymfě i tkáňových tekutinách

• kontakt mezi mIg a cizím antigenem je nutný pro indukci tvorby volných protilátek; membránové Ig na jedné buňce mají identickou vazebnou specifitu pro určitý epitop antigenu  ta je shodná s vazebnou specifitou protilátek, které jsou posléze produkovány plazmatickou buňkou

• většina receptorů B lymfocytů je tvořena Ig typu IgM a IgD

• Struktura protilátek:

• protilátky se rozdělují do 5 tříd: IgA, IgD, IgE, IgG a IgM  liší se velikostí, aminokyselinovým složením a obsahem uhlohydrátů

• molekula Ig se skládá ze 2 identických lehkých (L – light) polypeptidových řetězců (212 AMK) a 2 řetězců těžkých (H – heavy, 450 AMK)  jsou navzájem spojeny disulfidickými můstky; lehké řetězce jsou společné všem třídám, těžké řetězce jsou v jednotlivých třídách strukturně odlišné  třída Ig je určována typem těžkého řetězce

• lehké řetězce se vyskytují ve 2 formách - κ [kappa] a λ [lambda]  kterýkoli lehký řetězec se může kombinovat s kterýmkoli z těžkých řetězců; v jedné molekule protilátky se však vyskytují lehké řetězce pouze jednoho typu

• za hlavní Ig lidského séra lze považovat molekulu IgG  lehké i těžké řetězce se skládají z konstantní a variabilní části  konstantní části (CL, CH) mají ve všech protilátkách stabilní AMK složení (COOH konec); variabilní části (VL, VH) se liší počtem a sekvencí AMK (HN2 konec); v rámci variabilních oblastí L i H řetězce jsou krátké segmenty, které vykazují výjimečnou variabilitu – tzv. hypervariabilní oblasti – zejména tyto oblasti vytvářejí povrchovou strukturu, která váže antigen

• molekulu Ig lze enzymaticky rozštěpit např. papainem v oblasti mezi CH1 a CH2 (Hinge oblast)  získáme tak 2 fragmenty: Fab, který váže antigen (fragment antigen binding) a Fc fragment (fragment crystalizable) – umožňuje vazbu na buňky imunitního systému

• Hinge oblast se vyznačuje určitou ohebností, což umožňuje lepší přizpůsobení vazebných oblastní antigenu

• IgG, IgD i IgE = monomery, IgM = pentamer složený s 5 podjednotek spojených přídatným peptidovým řetězcem J; IgA = monomer, který prostřednictvím J řetězce vytváří dimery

• Funkce protilátek: navázání protilátky na antigen může mít v řadě případů přímý efekt, např. neutralizaci bakteriálního toxinu nebo zabránění vniknutí viru do buňky; ve většině případů je však nutná souhra sekundárních efektorových funkcí zprostředkovaných Fc částmi Ig  tyto části reagují s buňkami, které vyjadřují Fc receptory a napomáhají např. buněčně zprostředkované cytotoxicitě závislé na protilátkách a fagocytóze . Komplex antigen – protilátka se prostřednictvím Fc receptoru naváže na povrch fagocytu  což umožní pohlcení antigenu a jeho destrukci