Vypracovane-otazky-ke-zkousce

1. vazba specifických antigenů – klonální selekce

   • každý lymfocyt je schopen rozpoznat prostřednictvím svého receptoru pouze jeden antigen z široké nabídky  pouze malá část lymfocytů váže antigen a reaguje na něj

   • vazba antigenu indukuje proliferaci, která má za následek vznik dostatečného počtu buněk (klon) schopných zajistit účinnou imunitní reakci  antigen selektuje specifické klony buněk

2. vazba nespecifických antigenů  polyklonální stimulace – k vazbě nejsou potřebné specifické receptory

72. GENETICKÁ KONTROLA IMUNITNÍ ODPOVĚDI

Genetika hraje obrovskou úlohu při regulaci imunitní odpovědi. Zatímco nespecifické imunitní mechanismy jsou relativně jednotvárné a jsou vytavěny tak, aby nemohly ublížit vlastnímu organismu; musí být specifická imunita pod přísnou kontrolou, aby imunokompetentní buňky přesně rozlišovaly cizí od vlastního a aby byly schopné rozeznat co nejvíce cizích antigenů.

Těžký řetězec imunoglobulinu je kódován komplexem genů na 14q. Jedná se o velikou oblast, ve které se nachází řad variabilních (V), diverzifikačních (D), spojovacích (J) a konstantních úseků (C). Takzvaná VDJ rekombinace (přeskupení, či rearrangement) odpovídá změnám na somatické úrovni, kdy je zachován pouze jeden V segment, D segment a J segment (k vystřižení mezi VDJ dochází na úrovni DNA, úsek mezi J a C je vystřižen na úrovni mRNA). Typ konstantního řetězce je určován konstantním - C úsekem. Jelikož nejblíže úseku J je po VDJ rekombinaci Cμ - tvoří se nejdříve IgM. Teprve později dochází pod vlivem určitých cytokinů k tzv. izotypovému přesmyku, během kterého jsou vyštěpeny určité konstantní úseky (B - lymfocyt tak může produkovat jiný typ imunoglobulinu než IgM, například IgG). Podobným stylem jako rekombinace u těžkého řetězce dochází k rekombinaci i u lehkých řetězců (zde jde pouze o VJ rekombinaci - nejsou zde diverzifikační úseky). Imunoglobulin má buď oba lehké řetězce kappa (genový komplex na 2q) nebo oba lambda (genový komplex na 22q) - nikdy nemá jeden kappa a druhý lambda.

Po úspěšné V(D)J rekombinaci na jednom chromosomu se tento stane pro vyvíjející se B - lymfocyt standardem a exprese komplexu na druhém homologním chromosomu se potlačí - alelická exkluze. Pokud je rekombinace na prvním chromosomu neúspěšná (netvoří se funkční produkt) - pokračuje se s rekombinací na druhém chromosomu. Je-li i tato rekombinace neúspěšná - B - lymfocyt hyne apoptózou (v případě lehkých řetězců se nejprve zkouší rekombinace řetězců kappa, následně i lambda). Co je důležité - je zamezit existenci autoreaktivních B - lymfocytů, které by produkovaly protilátky proti vlastním tkáním. Proto B - lymfocyty, které se v kostní dřeni vážou na okolní tkáně - jsou autoreaktivní, hynou řízenou apoptózou.

Pokud vezme v potaz všechny možné kombinace úseků v lehkém i těžkém řetězci, zjistíme, jaké obrovské množství výsledných struktur imunoglobulínové molekuly nám může vzniknout. To je velmi žádoucí, neboť každá molekula (která by samozřejmě neměla být autoreaktivní) může být klíčová pro rozpoznání příštího, zcela i nového antigenu. Podobná rozmanitost je velmi žádoucí i u TCR.