Vypracovane-otazky-ke-zkousce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
tvoří 5 – 15% cirkulujících lymfocytů
nejvíce jsou v kostní dřeni a slezině, nejméně v thymu
mají bohatou povrchovou antigenní výbavu k identifikaci slouží receptory pro záchyt antigenu (BCR), molekuly II.třídy HHK, CD19, CD20, CD21, CD22, a další, Fc receptor, receptor pro C3 složku komplementu, atd.
BCR tvořeny molekulami Ig, rovnoměrně rozloženými na povrchu buňky v případě navázání antigenu na receptory shlukování BCR na plazmatické membráně a tvorba tzv. čepiček důsledkem je proliferace a diferenciace B buněk produkujících protilátky
T lymfocyty
nejvíce zastoupeny v thymu, lymfatických uzlinách, slezině a krvi, nejméně v kostní dřeni
hlavním markerem jsou receptory pro rozpoznání antigenu – TCR 2 formy: TCR1 a TCR2; TCR2 se vyskytuje na většině lymfocytů; dalšími markery jsou CD2 a CD3
populace T lymfocytů dělíme do subpopulací podle:
výskytu markerů: 2 skupiny:
CD4
CD8
funkce:
TH buňky – pomocné (helper) indukují nebo „pomáhají“ při imunitní odpovědi jak humorálního tak buněčně zprostředkovaného typy; jako marker nese CD4 ; prostřednictvím receptoru rozpoznává komplex cizího antigenu a molekuly II.třídy HHK
TH 1 zprostředkuje funkce spojené s cytotoxicitou; důležité zejm. pro obranu proti intracelulárním patogenům
TH 2 stimuluje B lymfocyty k proliferaci a produkci protilátek; primárně slouží k obraně proti volně žijícím mikroorganismům
TC buňky – cytotoxické nesou na svém povrchu molekulu CD8
cizí antigeny rozpoznávají v komplexu s molekulami I.třídy HHK
po aktivaci destruují cílové buňky nesoucí antigen = buňky infikované viry nebo jinými intracelulárními patogeny
schopny rozpoznávat i cizí molekuly I.třídy na alogenních nebo xenogenních buňkách
TS buňky – supresorové sekretují po aktivaci molekuly, které inhibují odpověď ostatních imunokompetentních buněk
specificity TCR
lymfocyty rozpoznávající molekuly I.třídy HHK
lymfocyty rozpoznávající molekuly II.třídy HHK
NK buňky (natural killer – přirození zabíječi)
podskupina lymfocytů se spontánním cytotoxickým efektem jsou schopny zabíjet už při prvním setkání s danou buňkou (nemusejí se vyvíjet z prekurzorů); při výběru cílových buněk hrají roli molekuly I.třídy HHK
na plazmatické membráně mají řadu povrchových molekul CD, z nichž mnohé jsou přítomné i na jiných lymfocytech; nemají specifické receptory Ig nebo TCR
nenajde-li NK buňka na povrchu molekuly I.třídy HHK projeví se cytotoxické mechanismy a buňka je usmrcena význam zejm. v případě některých buněk infikovaných virem a nádorových buněk, které mají potlačenou expresi molekul I.třídy HHK
• Aktivace lymfocytů:
vazba antigenu s receptorem na plazmatické membráně = signál, který je přenášen složitou cestou do nitra buňky a způsobí změny na úrovni DNA na povrchu stimulovaného lymfocytu se objevují nové molekuly (aktivační markery), receptory pro cytokiny – př. IL-2R, receptory pro antigeny II.třídy HHK na aktivovaných lymfocytech, receptory pro IL-3 na B buňkách, … lymfocyty se dostávají z G0 do S fáze buněčného cyklu a přeměňují se v lymfoblasty dochází k jejich proliferaci a zrání v terminálně diferencované efektorové buňky; z části vznikají paměťové buňky, které osidlují oblasti lymfatických tkání jsou připravené odpovídat na opakovaný vstup stejného antigenu
stimulem pro aktivaci lymfocytů může být: