Vypracovane-otazky-ke-zkousce

• TC se vyvíjejí z prekurzorů po kontaktu s antigenem a to: antigen je po vniknutí do organismu pohlcen APC  po zpracování jsou na povrchu APC vystaveny fragmenty antigenu, některé spolu s molekulami I.třídy, jiné s molekulami II.třídy HHK  komplexy antigenu a molekul I.třídy jsou rozpoznány receptory TC lymfocytů za přispění molekuly CD8

  • antigeny s molekulami II. třídy jsou rozpoznány lymfocyty TH buněk za pomoci molekuly CD4

  • vazba antigenu na TCR představuje důležitý signál pro aktivaci T buněk

  • doplňujíc signály obstarávají adhezivní molekuly, podobně jako u B lymfocytů  TH i TC se začnou dělit k čemuž přispívají i cytokiny: IL-1 produkovaný APC buňkou, IL-2 produkovaný TH lymfocyty

• zralé TC lymfocyty rozeznají prostřednictvím svého receptoru infikované buňky, které vyjadřují na svém povrchu virový antigen a molekulu I.třídy  TC se váže na cílovou buňku  prostřednictvím hydrolytických enzymů a proteinů (perforin), obsažených ve vezikulech, buňku zabíjejí

• cytotoxický lymfocyt tento dramatický děj přežívá a může zabíjet další cílové buňky

75. KOOPERACE IMUNOKOMPETENTNÍCH BUNĚK V B IMUNITNÍ ODPOVĚDI

Kooperace buněk v protilátkové odpovědi: k tomu, aby došlo k úspěšné protilátkové odpovědi je nutná spolupráce a souhra nejméně 3 typů buněk: APC (antigen presenting cell), TH a B lymfocytů  antigen, který pronikne do organismu je zachycen B lymfocyty, které mají odpovídající receptor;

• zároveň je pohlcen a zpracován buňkou prezentující antigen (nejčastěji makrofág a dendritická buňka)  fragmenty antigenu spolu s molekulou II.třídy HMC jsou ve vysoce imunogenní formě vystaveny na povrchu APC  v této podobě jsou rozpoznány TH lymfocyty s odpovídajícími receptory tato vazba představuje signál k aktivaci TH lymfocytu, ale sama o sobě nestačí

• jsou potřebné další – tzv. druhotné signály  spočívají ve vazbě několika adhezivních molekul mezi APC a TH buňkou – nejdůležitější jsou např. CD28 a LFA1 na TH a jejich ligandy na APC – B7 a ICAM- 1

• k TH aktivaci dále přispívají cytokiny produkované APC – zejm. IL-1  výsledkem je dělení prekurzorů TH a vzniknou klony aktivovaných TH lymfocytů  tyto aktivované TH lymfocyty pak dodávají potřebné signály B lymfocytu

• k aktivaci B lymfocytu jsou třeba opět nejméně 2 signály: antigen reagující s mIg na B buňkách a stimulační signály z TH buněk  samo navázání antigenu na BCR má často za následek neodpovídavost B lymfocytu a někdy i jeho odumření; jsou-li přítomny aktivované TH lymfocyty  dochází k jejich kontaktu s B lymfocyty prostřednictvím receptoru CD40 na B buňce a ligandu CD40L na TH buňce; TH lymfocyt zároveň produkuje IL-2, IL-4, IL-5 a IL-6  vlivem těchto signálů začnou B buňky proliferovat

• během tohoto období podléhají variabilní geny v klonech B buněk zvýšenou měrou mutacím  na buněčném povrchu se objevují mutantní formy mIg s různou afinitou k antigenu  přežívají pouze B lymfocyty, které váží antigen nejsilněji, ostatní hynou; zároveň dochází k dalšímu přestavění segmentů DNA (přepínání tříd) a lymfocyty dokončí svůj vývoj v plazmatické buňky. Část B buněk se stává paměťovými buňkami

• primární odpověď na antigen nastupuje pomaleji a vyznačuje se přítomností protilátek třídy IgM

• opakované setkání s tímtéž antigenem vyvolá sekundární odpověď, která nastupuje již mnohem rychleji, je silnější a přetrvává mnohem delší dobu; jsou přítomné hlavně protilátky typu IgG