Vypracovane-otazky-ke-zkousce

Stárnutí buněk

• postupně ustává proliferační činnost

• buňky zárodečné, a bb stabilizovaných buněčných linií, kultivovaných in vitro, které prodělaly genetickou proměnu – „nesmrtelné“ (také bb z mnoha nádorů)

• stárnutí bb je v těsné korelaci s progresivní redukcí telomerických repetitivních sekvencí při každém rozdělení buněk

• na procesu stárnutí se podílejí Rb geny a TP53

21. PŘENOS SIGNÁLŮ V BUŇKÁCH

• buněčná signalizace - zajišťuje koordinaci pochodů, které umožní existenci organismu jako celku, podmínkou

schopností mezibuněčného dorozumívání pomocí zpráv – signálů a schopností bb

reagovat na přijímané signály

- signalizační systém tvoří proteiny povrchových nebo vnitrobuněčných receptorů,

proteinkinasy, proteinfosfatasy, G proteiny a další molekuly

• cílová b je schopná reagovat na signální molekuly pouze prostřednictvím receptorů, vazba signální molekuly s receptorem je vysoce specifická

• signální molekuly (ligandy) se spojují s receptory a tvoří ligand-receptorové komplexy

• navázáním specifických signálů, b reaguje specifickým způsobem – proliferací, diferenciací či jinou specializovanou fcí

• většina b vyšších žvočichů – naprogramovaná na nutnou přítomnost specifických signálů – umožňují ji přežít – pokud se jí těchto signálů nedostává – aktivuje sebevražedný program a zabíjí se (apoptóza)

• většina signálních molekul je secernována b – tzv. signalizujícími b – exocytózou nebo difuzí, některé signální molekuly však zůstávají vázány k extracelulární matrix či k povrchu secernující b a ovlivňují tak pouze pouze ty bb, které jsou v jejich bezprostřední blízkosti či se jich dotýkají (důležitý v průběhu vývoje a při imunitní odpovědi)

RECEPTORY

• proteiny, schopné specificky vázat signální molekuly

• uloženy: v plazmatických membránách – membránové receptory nebo v cytosolu – nitobuněčné receptory

• navázáním signální molekuly je zahájena příslušná odpověď cílové b v podobě kaskádyintracelulárního přenosu signálu, až k DNA, kde podnítí expresi cílových genů, v důsledku toho vzniklé produkty navodí změnu chování b (proliferace, diferenciace, změna metabolismu)

TYPY SIGNALIZACÍ

• signální molekuly, které působí bezprostředně v blízkosti svého vzniku – lokální mediátory, typ přenosu – parakrinní signalizace

• bb mohou předávat signál i sami k sobě - autokrinní sigmalizace

• specializované mezibuněčné spojení – gap junctions – kanálky dovolují výměnu jen malých intracelulárních signálních molekul (Ca2+, cAMP)

• podobně jako při autokrinní signalizaci umožňují gap junctions spojeným sousedním b podobného typu odpovídat na extracelulární signály koordinovaným způsobem (význam v předávání signálu v průběhu embryonálního vývoje)

• přenos signálů na velké vzdálenosti:

• synaptické signalizace – různé neurony secernují vždy tytéž neurotrnsmitery, ale cílová b reaguje specifickým způsobem

• těsný kontakt konce axonu a cílové b v prostoru chemické snypse – velice rychlý přenos neurotramsmiterů, jejich množství dosahuje vysoké koncentrace, ale příslušné receptrory k nim vykazují nízkou afinitu – to umožní rychloudisociaci z receptoru při ukončení odpovědi

• endokrinní způsob signalizace: hormony – působí i ve velice nízkých koncentracích

• určitá signální molekula – identický receptorový protein – různá odpověd v různých bb (př.acetlycholin-bb srdeční svaloviny – relaxace, bb sekreční-sekrece)