Vypracovane-otazky-ke-zkousce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Základní cytoplazma, cytosol
zbývající hmota buňky, řídké médium, v němž jsou uloženy organely
v cytosolu byla pozorována bílkovinná vlákna zvaná mikrotrabekuly
mikrotrabekuly tvoří síť, napojenou na plazmatickou membránu a buněčné organely /s výjimkou mitochondrií/.
Jádro
největší a nejvýznamnější buněčná organela
pro život buňky nepostradatelné
ohraničeno dvojitou membránou s četnými póry
uvnitř je hmota jádra, karyoplazma
v karyoplazmě je jedno nebo více jadérek a chromatin
jadérka obsahují bílkoviny a RNA
chromatin je komplex nukleových kyselin a bílkovin
v dělicí se buňce se z chromatinu organizují dlouhé vláknité útvary – chromozomy
chromozomy jsou velmi tenké, patrnými se stávají až při dělení buněk
obvykle jsou ohnuté a jsou tvořeny 2 rameny, v místě ohnutí se nachází centromera
v každé buňce je charakteristické množství chromozomů
jejich počet je označován jako diploidní sada chromozomů, značíme ji jako 2n
je to proto, že každý chromozom je v buňce dvakrát - jeden od otce, jeden od matky
při vzniku pohlavních buněk dochází k jejich redukci na polovinu, haploidní počet /z každého páru chromozomu zůstává v pohlavní buňce jen jeden chromozom /
20. BUNĚČNÝ CYKLUS, JEHO REGULACE A PORUCHY
posloupnost vzájemně koordinovaných procesů, které vedou od jednoho buněčného rozdělení k následujícímu buněčnému dělení
rozdělení na víceméně totožné buňky dceřinné předpokládá zdvojení genetického materiálu a ostatních funkčních kapacit buňky během buněčného cyklu
mikroskopicky snadno pozorovatelným mezníkem je mitóza (dělení jádra) a cytokineze (dělení cytoplazmy)
z 1 mateřské buňky vznikají 2 dceřinné = vegetativní reprodukce (pravidelná distribuce sesterských chromatid do obou dceřinných buněk v mitóze zajišťuje jejich genetickou shodu)
je definován obdobím od vzniku buňky, kdy se mateřská buňka rozdělí na dvě dceřiné, až do stadia, kdy dojde opět k rozdělení na dvě buňky dceřiné. Toto období trvající u některého typu buněk 20-24 hodin, u jiného mnohem déle (kupř. hepatocyty se dělí dvakrát do roka), má dvě stadia: mitózu a interfázi.
cyklus buněčného dělení rychle se dělících buněk obvykle trvá 24 hodin
z toho na mitózu připadá asi 30 min, na G1-fázi 9 h, na S-fázi 10 h a G2-fázi 4,5 hodin
po mitóze mohou buňky opustit cyklus (přestat se dělit) a zůstat po určitou dobu (několik dnů, týdnů) v klidu (fáze G0)
některé buňky lidského těla, jako neurony nebo buňky oční čočky, zůstávají v G0-fázi po celý život jedince
během buněčného dělení se tedy zdvojí počet chromosomů a obě sady chromosomů se rozdělí spolu s obsahem organel do každé dceřiné buňky
Mitóza (= M-fáze) - trvá 1-2 hodiny, se chromosomy kondenzují, vytvoří se mitotické vřeténko a chromatidy