Vypracovane-otazky-ke-zkousce

Další mitochondriální nemoci

Při fetálním vývoji se občas začnou mitochondrie abnormálně dělit, což vede k různým stavům známým pod souhrnným označením mitochondrial cytopathy syndrome.

Jedinci mohou trpět i tzv. mosaicismem, kdy některé mitochondrie jsou normální a některé defektní. Čím vyšší je počet abnormálních mitochondrií, tím vážněji se projevují symptomy. Jedna ze součástí diagnostických procedur mitochondriálních nemocí je vyšetření svalových buněk na zjištění abnormálních mitochondrií elektronovým mikroskopem.

1.2 Získané poruchy mitochondriálního genomu

Postupné hromadění mutací mitochondriálního genomu s následnou poruchou funkce mitochondrií bylo označeno za možnou příčinu Alzheimerovy nebo Parkinsonovy nemoci a jiných degenerativních chorob stáří.

Mutace postihující gen řídící transport glutaminu, resp. příslušnou molekulu RNA je považována za příčinu vzniku asi 5% případů Alzheimerovy choroby v evropské populaci.

1.2.1 Mitochondrie a AIDS

Zvýšený zájem o získané poruchy mtDNA vyvolalo v současné době snad “nejpopulárnější” onemocnění, AIDS.

Dosud užívané antivirové přípravky slouží většinou jako substráty virové DNA-polymerázy či reverzní transkriptázy. Jsou zabudovány do virového genomu a vedou k poruše replikace viru. Základním předpokladem léčebného užití těchto sloučenin je, aby nepoškozovaly lidský genom. Zpočátku byl chybně ztotožňován pouze s jaderným genomem a mtDNA nebyla brána v úvahu.

Roku 1990 byla popsána první skupina nemocných AIDS, u nichž se po aplikaci zidovudinu rozvinula zvláštní forma myopatie. Byla charakterizovaná mimo jiné poškozením mitochondrií svalových buněk. Dalším výzkumem bylo zjištěno, že zidovudin (AZT) se může včlenit nejen do virové DNA, ale i do mtDNA. Při její replikaci a transkripci způsobuje předčasné ukončení vznikajícího řetězce. Následovala porucha syntézy enzymů oxidativní fosforylace a v jejím důsledku se rozvinulo zmíněné onemocnění. AZT totiž interferovalo s mtDNA-polymerázou a při dlouhodobém užívání způsobilo kosterní i myokardiální myopatii. Při pokusu na krysách svaly léčené AZT byly schopny vykonat pouze poloviční práci než svaly kontrolních jedinců. Velmi staré krysy, které nebyly léčeny AZT, vykazovaly stejné oslabení mitochondriální respirace jako mladé léčené AZT.

Stejné byly nežádoucí účinky dalších léků proti AIDS: neuropatie vyvolaná zalcitabinem a zánět slinivky, který se vyskytuje až u 23 % pacientů léčených didanosinem, mají podklad v poruchách mtDNA.

1.3 Zabíjející lék

Mitochondriální hepatopatie byla způsobena lékem fialuridin zamyšleným k léčbě chronické hepatitidy B. Z 15 pacientů, kteří tento lék užívali po dobu půl roku, pět zemřelo na jaterní selhání. Dvěma dalším zachránila život pouze neprodlená transplantace jater.