Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty

Existují různé systémy klasifikace kriminalistických verzí. Nejčastější klasifikací verzí v kriminalistické literatuře je jejich dělení.

1. Podle obsahu

   1. obecné verze – jejichž obsahem je pravděpodobné objasnění vyšetřované události jako celku a jejích jednotlivých podstatných prvků, tvořících předmět dokazování a vyšetřování

   2. dílčí verze – jejichž obsahem je pravděpodobné objasnění jednotlivých skutkových okolností a stop. Dílčími jsou např. verze o druhu palné zbraně, kterou pachatel použil

2. Podle subjektů a jejich procesního postavení:

   1. verze vyšetřovatele (vyšetřovací verze)

   2. verze operativních pracovníků (operativně pátrací verze)

   3. verze státního zástupce

   4. verze soudce

   5. verze znalce

   6. verze obviněného

   7. verze poškozeného

Samostatnou kategorii tvoří typické verze. Typická verze je teoretickou možnou verzí pro konkrétní trestný čin určitého druhu. Umožňuje vyšetřovateli vytyčit verze v počáteční fázi vyšetřování i přesto, že konkrétních údajů o trestném činu je velmi málo.

§ 2. Tvorba kriminalistických verzí

Při vyšetřování většiny trestných činů je získání věrohodných informací velmi nesnadný a složitý proces. Jde o vyšetřování trestných činů, kde chybějí svědci události, pachatel je neznámý apod. Vyšetřování takových případů vždy probíhá v podmínkách chybějících, neúplných nebo rozporných informací. Důležitou podmínkou úspěšnosti vyšetřování těchto trestných činů je znalost metody vyšetřovacích verzí a schopnost aplikovat tuto metodu při vyšetřování konkrétní věci, neboť nejúčinnější metodou k získání chybějících informací je metoda vytyčení a prověrky verzí.

Podnět k zahájení trestního stíhání (např. oznámení nálezu mrtvoly se znaky násilné smrti) obsahuje určité informace o události, která má být předmětem dalšího vyšetřování. Oznámení události musí alespoň obsahovat znaky, charakteristické pro skutkovou podstatu některého z trestných činů (podezření z trestného činu vraždy podle § 219 tr. zák.).

Definice vražda je abstrakce a jako taková nemůže být bezprostředně pozorována. Význam této abstrakce pro vyšetřování je však rozhodující, neboť vymezuje hranice, ve kterých se má pohybovat činnost vyšetřovatele při její konkretizaci.

Myšlení vyšetřovatele v této fázi vyšetřování probíhá deduktivním způsobem, pokud jde o aplikaci obecných znaků zákonné definice vraždy na konkrétní případ a současně induktivním způsobem, pokud jde o hledání konkrétních pozorovaných změn a stop následků oznámené události.

Vzhledem k jejich různorodosti a množství nelze vyjmenovat všechna fakta a okolnosti, které lze používat jako informační základ pro vytyčení verze. V některých případech se může jednat o informace získané hodnocením stop událostí )otisky prstů atd.), v jiných případech informace o chování pachatele, o způsobu jeho života atd.