2 Gravitační a tíhové pole

.  Je 

definována jako podíl gravitační síly 

g

F

 a hmotnosti m tělesa v gravitačním poli:

m

F

K

g

(8) 

Jednotkou  je  newton  na  kilogram  (N.kg

-1,  resp.  m.s-2).  Porovnáním  s rovnicí  (5)  je 

zřejmé, že 

Intenzita gravitačního pole je číselně i rozměrově rovna zrychlení tělesa v gravitačním poli 

g

a

K

.  

 
V následující tabulce jsou uvedeny některé hodnoty gravitačního zrychlení v různých 

výškách nad povrchem Země. 

h (km) 

ag (m.s

-2) 

Mořská hladina 

0  

9,83 

Mount Everest 

8,8 

9,80 

Nejvyšší výška dosažená balonem s lidskou posádkou 

36,6 

9,71 

Oběžná dráha raketoplánu 

400 

8,70 

Komunikační satelit 

37 500 

0,225 

Gravitační  pole  můžeme    graficky  znázornit  pomocí  tzv.  siločar  (podobně  jako  pole 

elektrostatické). Gravitační siločáry jsou křivky, u nichž  tečna v libovolném bodě je totožná 
se směrem působící gravitační sily (tedy se směrem vektoru intenzity pole). Gravitační pole, 
vytvořené  jedním  hmotným  bodem  (tělesem)  M,  má  radiální  charakter;  gravitační  siločáry 
jsou prostorově symetricky rozložené polopřímky, přicházející z nekonečna a  vstupující do 
hmotného bodu (tělesa), který je zdrojem pole.  

2

r

m

M

G

F

g 

. 

(7) 

Vysoké učení technické v Brně                                                                                         Grant FRVŠ č. 1840/2002 
 
 

7 

To je rozdíl oproti znázornění elektrostatického pole, kde směr vektoru intenzity závisí