2 Gravitační a tíhové pole

na znaménku náboje, jenž je zdrojem elektrického pole. 

K 

M 

Obr. 2.5.3.1 Gravitačné pole hmotného bodu s hmotnosťou M 

Obr. 4 Grafické znázornění radiálního gravitačního pole hmotného bodu M 

2.2  Pole tíhové síly 

Vlastní  gravitační  přitažlivá  síla  mezi  tělesy  na  povrchu  Země  je  zanedbatelná  oproti 

gravitační  síle  mezi  tělesem  a  Zemí.  Z toho  důvodu  je  také  zrychlení  způsobené  zemskou 
gravitací,  jež  je  dáno  vztahem  (6),  dominantním  zrychlením,  s nímž  se  volná  tělesa  v okolí 
Země pohybují. 

Gravitační zrychlení 

g

a však není zcela totožné se zrychlením, které opravdu naměříme 

na volně padajících tělesech na Zemi, a to z následujících  důvodů: 

  Země není homogenní (Hustota zemské kůry se mění v jednotlivých oblastech.)  Země není koule (Země je elipsoid, zploštělý na pólech a vypuklý na rovníku.)  Země rotuje kolem své osy (Osa rotace prochází severním a jižním pólem. Při popisu 

v soustavě spojené s místem na zemském povrchu působí na těleso setrvačná odstředivá 
síla 

o

F

, která závisí od kolmé vzdálenosti od osy rotace, tj. na zeměpisné šířce 

  .)

Vektorový 

součet 

dvou 

hlavních 

sil 

působících na těleso na zemském povrchu, tj. 
gravitační  síly 

g

F

a  setrvačné  odstředivé  síly 

o

F

,  je  síla  tíhová  G

F

.  Její  směr  označujeme 

jako svislý (můžeme ho měřit např. olovnicí). 
Tíhová síla určuje pole tíhové síly. Zrychlení, 
které  tělesu  udělí  tíhová  síla 

G

F

  se  nazývá 

tíhové zrychlení  g

, jeho velikost při povrchu 

Země je přibližně 9,81 m.s-2. 
 

Obr.  5  Rotace  Země  způsobuje  rozdíl  mezi  tíhovým  a  gravitačním  zrychlením  a  tím  i  mezi