Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!






vymezeni zak. pojmu

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (2.43 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

  • Náklady příležitosti představují hodnotu ušlého statku nebo služby.

  • Příkladem mohou být náklady na studium: skutečně vynaložené náklady (explicitní) jsou např. 9 000 Kč měsíčně. Náklady obětované příležitosti (implicitní) představuje ušlá mzda (např. 16 000 Kč).

  • Platí: Ekonomické náklady = explicitní náklady + implicitní náklady.

Zákon klesajících výnosů formuloval jako první Thomas Robert Malthus (1766-1834) ve své populační teorii.

  • Současnou podobu zákona lze vyjádřit následujícími definicemi:

    • Přidáváme-li stejně velké dodatečné dávky variabilního vstupu (např. práce) k pevně danému vstupu (např. půdě), bude od určitého bodu množství dodatečného výstupu klesat.

    • Jsou-li některé výrobní faktory fixní a některé variabilní, dochází od určitého objemu produkce k poklesu mezního produktu variabilního faktoru.

  • Mezní produkt variabilního faktoru představuje přírůstek (úbytek) produkce vyvolaný dodatečnou jednotkou vstupu.

  • Mezní veličiny pak představují změnu celkové veličiny (např. celkového produktu) vyvolanou změnou vstupu o další dodatečnou jednotku. Z matematického hlediska se jedná o 1. derivaci funkce celkové veličiny.

  • K mezním veličinám patří mezní užitek (MU), mezní náklady (MC), mezní příjem (MR).

  • Středověk až 18. století – ekonomické školy fyziokratů a merkantelistů.

  • Klasická ekonomie – učení skotského filosofa Adama Smithe (1723 – 1790), ekonomický liberalismus včetně svobody obchodu, rozvinutí myšlenky „neviditelné ruky trhu“ (původcem myšlenky „laissez faire“ je Francois Quesnay (pol. 18. st.)).

  • Klasická ekonomie vychází z následujících předpokladů:

    • vlastní zájem člověka jej vede, aby dělal to, k čemu má nejlepší předpoklady,

    • soutěží s jinými a nabízí co nejlepší a nejlevnější služby,

    • namísto rozmařilého utrácení spoří, aby mohl investovat a zmnožovat své individuální bohatství,

    • konkurence vede k tomu, že se výrobní zdroje rozmísťují efektivně,

    • ceny (i mzdy a také úroková míra) svým neustálým pohybem zajišťují rovnováhu na trzích (pružnost cen).

  • Role státu – dodržování zákonů (instituce zajišťující spravedlnost).

  • Klasická ekonomie je založena na teorii, že hodnota statků je dána množstvím práce do statků vložené.

  • Neoklasická ekonomie – přejala celkovou koncepci uvažování klasiků (bohatství je plodem soukromé iniciativy).

  • Neoklasická ekonomie klade důraz na liberalizaci ekonomiky, na omezení vládního zasahování v duchu teze: „více trhu, méně státu“ a zdůrazňuje nabídku ve vztahu nabídka x poptávka.

  • Kolem roku 1870 vstoupila na ekonomickou scénu marginalistická teorie se svými pojmy „mezní užitečnost“, „mezní efektivita“, kterými vyjadřovala premisu, že hodnota statků je dána jejich užitečností a vzácností.

  • Keynesiánská ekonomie – spjata s anglickým ekonomem Johnem Maynardem Keynesem (1883-1946) – stěžejní dílo „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ vyšlo krátce po Velké hospodářské krizi (1929-1934).

  • Vysoká nezaměstnanost, kolaps mezinárodního obchodu, pokles životní úrovně, nevyužité kapacity, to vše vedlo k názoru, že „neviditelná ruka trhu“ selhala a že klasická (neoklasická) ekonomie není schopna interpretovat nastalou situaci.

  • Keynes nepředpokládal pružnost cen (včetně mezd) a tudíž nevěřil samoregulační schopnosti ekonomiky. Dospěl tedy k poznání, že vládní intervence musí doplnit selhávající tržní mechanismus.

  • Keynesův přístup se stal převládající ekonomickou doktrínou až do 70. let 20. století. V té době se skutečně většině ekonomů zdálo, že vláda může povzbuzovat zaměstnanost a ekonomický růst, aniž by vyvolala inflační tlaky.

Témata, do kterých materiál patří