vymezeni zak. pojmu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Náklady příležitosti představují hodnotu ušlého statku nebo služby.
Příkladem mohou být náklady na studium: skutečně vynaložené náklady (explicitní) jsou např. 9 000 Kč měsíčně. Náklady obětované příležitosti (implicitní) představuje ušlá mzda (např. 16 000 Kč).
Platí: Ekonomické náklady = explicitní náklady + implicitní náklady.
Zákon klesajících výnosů formuloval jako první Thomas Robert Malthus (1766-1834) ve své populační teorii.
Současnou podobu zákona lze vyjádřit následujícími definicemi:
Přidáváme-li stejně velké dodatečné dávky variabilního vstupu (např. práce) k pevně danému vstupu (např. půdě), bude od určitého bodu množství dodatečného výstupu klesat.
Jsou-li některé výrobní faktory fixní a některé variabilní, dochází od určitého objemu produkce k poklesu mezního produktu variabilního faktoru.
Mezní produkt variabilního faktoru představuje přírůstek (úbytek) produkce vyvolaný dodatečnou jednotkou vstupu.
Mezní veličiny pak představují změnu celkové veličiny (např. celkového produktu) vyvolanou změnou vstupu o další dodatečnou jednotku. Z matematického hlediska se jedná o 1. derivaci funkce celkové veličiny.
K mezním veličinám patří mezní užitek (MU), mezní náklady (MC), mezní příjem (MR).
Středověk až 18. století – ekonomické školy fyziokratů a merkantelistů.
Klasická ekonomie – učení skotského filosofa Adama Smithe (1723 – 1790), ekonomický liberalismus včetně svobody obchodu, rozvinutí myšlenky „neviditelné ruky trhu“ (původcem myšlenky „laissez faire“ je Francois Quesnay (pol. 18. st.)).
Klasická ekonomie vychází z následujících předpokladů:
vlastní zájem člověka jej vede, aby dělal to, k čemu má nejlepší předpoklady,
soutěží s jinými a nabízí co nejlepší a nejlevnější služby,
namísto rozmařilého utrácení spoří, aby mohl investovat a zmnožovat své individuální bohatství,
konkurence vede k tomu, že se výrobní zdroje rozmísťují efektivně,
ceny (i mzdy a také úroková míra) svým neustálým pohybem zajišťují rovnováhu na trzích (pružnost cen).
Role státu – dodržování zákonů (instituce zajišťující spravedlnost).
Klasická ekonomie je založena na teorii, že hodnota statků je dána množstvím práce do statků vložené.
Neoklasická ekonomie – přejala celkovou koncepci uvažování klasiků (bohatství je plodem soukromé iniciativy).
Neoklasická ekonomie klade důraz na liberalizaci ekonomiky, na omezení vládního zasahování v duchu teze: „více trhu, méně státu“ a zdůrazňuje nabídku ve vztahu nabídka x poptávka.
Kolem roku 1870 vstoupila na ekonomickou scénu marginalistická teorie se svými pojmy „mezní užitečnost“, „mezní efektivita“, kterými vyjadřovala premisu, že hodnota statků je dána jejich užitečností a vzácností.
Keynesiánská ekonomie – spjata s anglickým ekonomem Johnem Maynardem Keynesem (1883-1946) – stěžejní dílo „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ vyšlo krátce po Velké hospodářské krizi (1929-1934).
Vysoká nezaměstnanost, kolaps mezinárodního obchodu, pokles životní úrovně, nevyužité kapacity, to vše vedlo k názoru, že „neviditelná ruka trhu“ selhala a že klasická (neoklasická) ekonomie není schopna interpretovat nastalou situaci.
Keynes nepředpokládal pružnost cen (včetně mezd) a tudíž nevěřil samoregulační schopnosti ekonomiky. Dospěl tedy k poznání, že vládní intervence musí doplnit selhávající tržní mechanismus.
Keynesův přístup se stal převládající ekonomickou doktrínou až do 70. let 20. století. V té době se skutečně většině ekonomů zdálo, že vláda může povzbuzovat zaměstnanost a ekonomický růst, aniž by vyvolala inflační tlaky.