Ekonomika podniku

Nákladový způsob - vychází z nákladů, které by bylo nutno vynaložit na pořízení předmětu ocenění v místě ocenění a podle jeho stavu ke dni ocenění.

Výnosový způsob - vychází z výnosu z předmětu ocenění.

Porovnávací způsob - vychází z porovnání předmětu ocenění se stejným nebo obdobným předmětem a cenou sjednanou při jeho prodeji.

Oceňování podle jmenovité hodnoty - vychází z částky, na kterou předmět ocenění zní.

Oceňování podle účetní hodnoty - vychází ze způsobů oceňování stanovených na základě předpisů o účetnictví.

Oceňování podle kursové hodnoty - vychází z ceny předmětu ocenění zaznamenané ve stanoveném období na trhu.

Oceňování sjednanou cenou - cena předmětu ocenění sjednaná při jeho prodeji.

Oceňování podniku

Hodnota brutto - hodnota podniku jako celku.

Hodnota netto - ocenění na úrovni vlastníků podniku, tj. vlastní kapitál.

Hodnota podniku -je dána očekávanými budoucími příjmy. Ocenění podniku jako celku vychází z toho, že celková hodnota podniku není dána součtem hodnot jednotlivých aktiv, ale je dána užitkem, který podnik poskytuje svému vlastníkovi.

Metody používané při oceňování podniku

Metody výnosné - metody posuzování peněžního toku - CF, zisku, volného CF.

- metody založené na kapitalizaci zisku, metoda diskontovaného CF, metoda volného CF, metoda ekonomicky přidané hodnoty EVA.

Metody založené na stavových veličinách

Metoda účetní - na podnik nahlíží jako na majetek a jeho cenu stanoví na podkladě údajů z účetnictví.

Metoda substituční - cenu podniku stanoví na základě reprodukčních cen všech majetkových složen podniku upravených o odpisy.

Náklady, výnosy a jejich členění

Náklady

- představují peněžně oceněnou spotřebu výrobních faktorů, která je vyvolána tvorbou podnikových výnosů

- vyjadřují spotřebu hodnot, nikoli výdaje

- představují spotřebu majetku a práce v peněžním vyjádření

Výdaje

- jsou úbytkem peněžních prostředků bez vazby na konkrétní výkony (například zaplacení faktury, zaplacení za pohonné hmoty na benzínové pumpě)

- výdaje se přeměňují v náklady jen tehdy, jestliže vynaložený majetek vstupuje bezprostředně do tvorby výrobku, práce či služby

- finanční přírůstky či úbytky mohou být v jiných časech, než v jakých vznikají náklady. Mezi příjmy a náklady vzniká tedy časový nesoulad

Klasifikace (členění) nákladů:

1. podle druhů vynaložených ekonomických zdrojů (druhové členění),

2. podle účelu

3. podle závislosti na změnách v rozsahu aktivity (objemu) výrobků

4. z hlediska potřeb rozhodování

ad 1) Druhové členění nákladů

Odpovídají na otázku: Co bylo spotřebováno?

• Spotřeba surovin a materiálu,

• odpisy,

• mzdové a ostatní osobní náklady,

• finanční náklady,

• náklady na externí služby,

• apod.

ad 2) Účelové členění N