Ekonomika podniku

• podle místa vzniku a odpovědnosti, tj. podle vnitropodnikových útvarů a středisek

• podle výkonů tj. kalkulační třídění nákladů

ad 3) Členění nákladů dle objemu výroby

• Náklady fixní FN

- s vyráběným množství se tyto náklady nemění, musí se hradit, i když se nevyrábí

- do fixních nákladů patří zejména: odpisy, splátky úvěrů, leasingy, pronájem, daně a další

• Náklady variabilní VN

- s vyráběným množstvím se zvyšují

- mezi variabilní náklady řadíme přímé mzdy, přímý materiál a ostatní přímé náklady

Nákladová fce

- parametrem N fce se rozumí stanovení hodnot VN v jednotkových a celkových FN v nákladové funkci

- obecná nákladová funkce: N = FN + vn ∙ Q

Rozdíl mezi homogenní a nehomogenní produkci

Homogenní produkce – nebo-li produkce stejnorodá, podnik vyrábí pouze jeden druh výrobku. V tomto případě jsou jednotkové variabilní náklady vyjádřeny v Kč/ks a objem produkce v ks.

Nehomogenní produkce – nebo-li produkce různorodá, podnik vyrábí široké spektrum různých výrobků (desítky, stovky nebo tisíce různých výrobků).

- pokud chceme vyjádřit nákladovou funkci za celou výrobu, nemohou být variabilní náklady a objem produkce vyjádřeny ve stejných jednotkách jako u homogenní produkce

- v tomto případě je variabilní složka vyjádřena jako – průměrný variabilní náklad připadající na 1 Kč objemu produkce, nebo-li kolik je variabilní složka z jedné koruny tržeb

- objem produkce je u nehomogenní produkce vyjádřen v peněžních jednotkách

PŘ: Firma ČIPEX vyrábí počítačové čipy. Vypočítejte velikost fixních a variabilních nákladů, jsou-li celkové náklady prvovýrobu 10 000 čipů 100 000Kč, při výrobě 20 000čipů 150 000Kč.

ŘEŠ: Nákladová f-ce: 100 000 = FN + 10 000 × vn a zároveň 150 000 = FN + 20 000 × vn.

• Fixní náklady(FN) jsou 50 000Kč

• Variabilní náklady na výrobu jedné položky(vn) jsou 5Kč

Metody pro stanovení parametrů nákladových funkcí:

1. klasifikační analýza (expertní analýza),

2. metoda dvou období,

3. metoda průměrů,

4. grafické řešení (bodový diagram),

5. regresní a korelační analýza,

6. aj.

ad 1) Klasifikační analýza

- založena na roztřídění jednotlivých nákladových položek do skupin variabilních a fixních (konstantních) nákladů na základě posouzení jejich chování při měnícím se objemu produkce

ad2) Metoda dvou období

- využívá ke konstrukci nákladové funkce pouze dva extrémní body ve výrobě

- principem řešení je sestavení rovnice přímky s využitím „souřadnic“ dvou extrémních bodů:

1. N QMIN = v · QMIN + FN

2. NQMAX = v ∙ QMAX + FN

ad 3) Metoda průměrů

• Sledovaná období se seřadí buď vzestupně nebo sestupně dle objemu produkce s příslušnou výší celkových nákladů

• Takto seřazený interval se rozdělí na poloviny, kde jedna polovina obsahuje maximální hodnoty a druhá minimální hodnoty objemů produkce s příslušnou výší celkových nákladů

• Pro maxima i minima se vyjádří průměrné hodnoty objemů produkce a nákladů. Dostáváme tedy průměrné hodnoty Qmax, Nmax, Qmin a Nmin.

• Pro maximum i minimum se sestaví výchozí nákladová funkce. Tímto se vytvoří soustava 2 lineárních rovnic o dvou neznámých (FN, v)

• Řešení soustavy je nalezení konstant nákladové funkce (FN, v)