Prezentace_Odpovednost_za_skodu_ve_verejne_sprave

„Legislativní újma“ - argumenty PRO odškodňování

 Odpovědnost za újmu (způsobenou výkonem veřejné moci) je vlastní principu

soudobého právního státu

 dřívější pojetí: oddělení státu a parlamentu (společnosti)

Kelsen: jednání státu, které je bezprávím a které spočívá v zákonodárné činnosti, není aktem
státu, nýbrž aktem společenským

poslanec = zástupce lidu, není vázán pokyny či příkazy a řídí pouze svým svědomím

akty parlamentu nejsou akty státu

 dnešní pojetí: parlament = státní orgán, který je podroben kontrole

 souvisí s posunem vnímání (rozšiřováním) odpovědnosti státu v čase

 Základní práva a principy

 čl. 1/1 Ústavy: Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní

stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

 obecně, nebo jen v některém kontextu (aplikace práva)?

 normotvorba, jak ukazuje praxe, může zasahovat do (základních) práv

samotné působení škody pak lze zřejmě chápat jako zásah do vlastnického práva (oprávněnost
je věcí další…)

 rovnost (odškodnění jen někomu?)

 právní jistota, minimalizace zásahu do základních práv, ochrana vlastnického

práva či obecněji neminem laedere (požadavek na jistou míru péče
zákonodárce?)

 Existence „referenčního rámce“ protiprávnosti

 souvisí s již uvedenou představou (neomezené) zákonodárné suverenity

 avšak

čl.

87/1:

Ústavní

soud

rozhoduje

a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v

rozporu

s

ústavním

pořádkem,

b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých

ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem

 => existence limitů (protiprávnosti)

základní práva a také (ústavní) principy

nezákonnost u podzákonné normotvorby

 Politická odpovědnost = fakticky neodpovědnost?

 předpoklad: působení újmy předmětem vyvození politické odpovědnosti

 avšak značně problematické:

jen minimum voličů volí hodnotově

v případě podzákonné normotvorby vůbec nemusí být k dispozici

působení újmy menšinám může být prostředkem k dosažení politického

prospěchu (viz „solárníci“)

 realistické snad jen v případě újmy působené většině společnosti…

 ale i další problémy:

poškozeného nijak nekompenzuje

směřuje vůči politickým aktérům, stát zůstává neodpovědný?

není prakticky odpovědnost za škodu předpokladem?

 nejde nakonec o něco zcela jiného (accountability x liablility)?

 Především: v praxi je již uplatňována

 stát již dnes odpovídá, zejména:

- odpovědnosti členského státu EU za újmu způsobenou porušením

práva EU (Francovich)

- smlouvy o ochraně investic

 Ale i řada dalších argumentů

 systém záruk zákonnosti