Prezentace_Odpovednost_za_skodu_ve_verejne_sprave

§ 96

(1) Za poskytnutí věcné pomoci náleží osobě peněžní náhrada.

(2) Při stanovení náhrady za poskytnutí věcné pomoci se vychází z obvykle požadované náhrady
za použití stejného nebo obdobného věcného prostředku v době jeho poskytnutí.

(3) Peněžní náhradu poskytuje ministerstvo.

Zvláštní druhy odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci II
– odpovědnost za normativní akty

1) Odpovědnost za omezení osobní svobody

2) Odpovědnost za škodu způsobenou protiprávními stavy

3) Odpovědnost za akty normativní povahy (v této části prezentace)

„Legislativní odpovědnost“

Vícero rovin odpovědnosti

 za „kvalitu“ právního řádu

 za legislativně-technickou úroveň předpisu

 za efektivnost předpisu

 za nevydání apod.

Obecně právně neregulováno

 vyjma „legislativního procesu“

(podzákonná normotvorba v podstatě ani takto)

 proto spojováno s odpovědností politickou a ústavněprávní

„Legislativní újma“

 Jak ovšem naložit s újmou způsobenou normotvornou činností ve sféře adresátů? (tzv.

legislativní újma či legislativní bezpráví)

 Může realisticky vzniknout

 viz např. regulované nájmy, cukerné kvóty, porodní asistentky, církevní

restituce, změny systému podpory fotovoltaiky, covid – (normativní opatření
„uzavírající“ ekonomiku),…

 Základní problém = normotvorba vyvažuje různé zájmy

 vždy působí určitou újmu

 odpovědnost za vše tedy nepřipadá (prakticky) v úvahu

 Je ovšem myslitelná paušální neodpovědnost?

 předmětem diskuze - argumenty PRO i PROTI

„Legislativní újma“ - argumenty PROTI odškodňování

 Princip ústavní (neomezené) suverenity

 zákonodárná moc odpovědna lidu, nikoli moci soudní

 Právně upraven pouze „legislativní proces“

 nikoli požadavky na jeho výsledky = nelze hodnotit „správnost“

 Normotvorba je sférou výhradně politické odpovědnosti

 kterou nelze zaměňovat s odpovědností právní…

 Nepředvídatelné dopady na veřejné rozpočty

 ochromení normotvorného procesu

 Odpovědnost pouze za aplikaci práva

 Uvedené argumenty jsou ovšem diskutabilní…

 Princip ústavní (neomezené) suverenity

 soudní moc již ingeruje v rámci kontroly ústavnosti (zákonnosti)

 Právně upraven pouze „legislativní proces“

 normotvorba je právně limitována (byť zpravidla nikoli explicitně)

 Normotvorba je sférou výhradně politické odpovědnosti

 kterou ale nelze v praxi realisticky uplatnit…

 Nepředvídatelné dopady na veřejné rozpočty

 riziko uplatnění sankce (kompenzace) je podstatou prevenčního působení

odpovědnosti…

 nároky lze přiměřeně limitovat (požadavky na „kvalifikovanou“ protiprávnost

či deklarování protiprávnosti apod.)

 Odpovědnost pouze za aplikaci práva - ale proč vlastně?