Otázky ke zkoušce - anorganická a analytická chemie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Amoniak, adiční a substituční sloučeniny odvozené od amoniaku
- je nejvýznamnější sloučeninou dusíku s vodíkem - je to bezbarvý plyn ostrého zápachu, který lze poměrně snadno zkapalnit, bod varu -33,4°C - kapalný amoniak reaguje jen velmi pozvolna a s ušlechtilými kovy - laboratorní příprava (NH4)2SO4 + 2 NaOH → 2NH3 + 2H2O - hoření amoniaku 4 NH3 + 3 O2 → 2 N2 + 6 H2O - za přítomnost katalyzátoru 4 NH3 + 5 O2 → 4 NO + 6 H2O
Substituční deriváty amoniaku
- vznikají náhradou atomu vodíku anorganickými nebo organickými radikály - tak dostáváme postupně amidovou skupinu NH2- , amidovou skupinu NH2- a nitridovou skupinu N3- - vodík v molekule může být zaměněn i halogen, pak vznikají halogenaminy (NH2Cl nebo NCl3 ) - nestálé až
explosivní - náhradou atomu vodíku v molekule amoniaku hydroxylovou skupinou lze odvodit hydroxylamin NH2OH -
málo stálá
Analytická chemie. Analyticko-vzorkovací systém. Základní operace v analytické chemii
- analytické metody - založeny na chemické reakci, při nichž reaguje analyt A s činidlem B
Aa + Bb → AaBb: můžeme určit množství analysu 2 způsoby:
1) vážková analýza = gravimetrie - zjišťujeme vážením hmotnosti produktu o známém složení a z ní
vypočítáme odpočtením hmotnost analytu
2) odměrná analýza - z objemu odměrného roztoku spotřebovaného k dosažení ekvivalence
- zjišťujeme hmotnost činidla B odměřením objemu roztoku tohoto činidla o známé
koncentraci c → nb → na a ma → vypočítáme množství analytu
- základní operace:
- navážka vzorku - převedení do roztoku a případné oddělení rušivých složek - vyloučení málo rozpustné sloučeniny srážením (forma ke srážení) - oddělení sraženiny od matečného roztoku filtrací a její promytí - sušení a žíhání sloučeniny - vážení a výpočet
Princip odměrné analýzy, rozdělení metod odměrné analýzy, příklady využití.
- princip: k roztoku analytu přidáváme z byrety roztok činidla o známé
- koncentraci účinné látky (titru) tak dlouho, až je množství přidaného činidla ekvivalentní analytu - dosáhli jsme dobu ekvivalence (k tomu nám pomáhají látky, které přidáváme do titrovaného roztoku), ty
způsobí blízko bodu ekvivalence viditelné změny - co nejpřesněji změříme spotřebu (objem) titru a z jeho známé koncentrace vypočteme množství analytu - koncentrace odměrných činidel se vyjadřuje jako látková koncentrace
- rozdělení metod:
1) neutralizační titrace 2) srážecí titrace
3) komplexotvorná titrace 4) redukčně oxidační titrace
Princip vážkové analýzy. Příklady využití.
- vážková analýza - gravimetrie - založena na převedení analytu na dostatečně málo rozpustnou sloučeninu,
která se obvykle nazývá forma ke srážení, ta se po filtraci převede na látku přesně
definovaného složení, formu k vážení a ta se co nejpřesněji zváží