Ekologie stanovišť FZP

35 

hlubokou  půdu,  značnou  vlhkost  vzduchu,  snáší,  v mládí  dokonce  přímo  vyžaduje  zastínění.  V té 
době je i citlivá na pozdní mrazy. Vedle buku, jedle a smrku bývá v přirozených horských bučinách 
ve stromovém patru pravidelně zastoupen i javor klen, někdy i javor mléč (A. platanoides) a jilm 
horský  (U.  scabra),  méně  i  jasan  ztepilý,  jeřáb  obecný  (S.  aucuparia)  a  jeřáb  břek  (S.  tominalis). 
Keřové  patro  v podstatě  neexistuje,  nejčastějšími  keři  jsou  bez  červený  hroznatý  (S.  racemosa), 
zimolez černý (Lonicera migra) a především lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Bylinné patro 
tvoří výrazný jarní aspekt.  
 

Opadavý les mírného pásma – trofické vazby, produktivita 
    Údaje o produktivitě ukazují, že les je, podobně jako ostatní přírodní ekosystémy jen průměrným 
transformátorem  sluneční  energie.  Pouze  1,5  %  světelné  energie  dopadající  na  ekosystém  (tj. 
19,7.10

9 kJ za rok na ha v našich  zeměp. šířkách), a 2,5 %, pokud bereme v úvahu jen vegetační 

období, se mění na energii chemickou ve formě org. látek prostřednictvím asimilační plochy listů.  
    Index povrchu listové plochy doubravy s habry střed. typu je kolem 5 – 8 ha na hektar, t.zn., že 
25  –  40  milionů  listů  na  ha  nemýceného  lesa  zabírá  plochu  5  –  8  ha.  Tento  asimilač.  povrch  se 
ovšem mění podle řady faktorů. Tak pro stejnou hustotu lesa je tato plocha tím větší, čím je půda 
vlhčí a bohatší na rozpuštěné minerální látky. Doubrava s habry a s prvosenkou jarní, typická pro 
vápencové svahy obrácené k jihu – teplé a poměrně suché, má na povrch listů 3 – 4 ha na hektar, 
bohatá vlhká doubrava s habry a tužebníkem jilmovým, rostoucí obvykle na vlhkých půdách podél 
říčních toků, má list. plochu 7 – 9 ha na hektar. Doubrava s břízami na velmi chudých půdách (pH 
3,6)  má  plochu  list.  povrchu  4  –  6  ha  na  hektar.  Tyto  údaje  nezahrnují  bylinné  patro,  jehož  list. 
plocha  může  dosáhnout  1  ha  na  hektar.Asimilační  plocha  se,  samozřejmě,  liší  podle  toho,  o  jaký 
druh  lesních  stromů  jde:  ve  smrkovém  lese,  který  každoročně  neopadává  jako  les  listnatý,  může 
dosáhnout 16 ha na hektar a jehlice jedlového lesa mají plochu cca 17 ha na hektar. Buk, který má 
z listnáčů  největší  plochu  listů,  může  dosáhnout  až  10  ha  na  hektar.  Plocha  listů  je  funkcí 
vývojového stadia lesa; v mladém lese za plného růstu, kdy olistění nezabírá všechen prostor, který 
je k dispozici, je asimilační plocha zřetelně menší než ve zralém les. společenstvu.  
    Organická  hmota,  vzniklá  v procesu  fotosyntézy,  vytváří  dřevo  zvláštním  pletivem,  kambiem. 
Hromadí  se  v kambiálních  vrstvách  kolem  kořenů,  kmenů  a  větví  ve  formě  různě  širokých 
letokruhů,  které  vyznačují  roční  přírůst.  Pro  kambiální  plochu  se  uvádějí  hodnoty  0,5  –  3  ha  na 
hektar, což znamená, že tato plocha bývá větší, než rozloha území zabraného lesem.  
    Přírůst dřeva, jejž lze vyjádřit šířkou ročních letokruhů nebo celkovým objemem dřeva, se značně 
mění podle druhu dřeviny a podle podmínek prostředí; tak přírůst dřeva smrku s asimilač. plochou 
16 ha na hektar je 4 x větší (20 m3) než u dubu (u toho tedy jen 5 m3). U buku na různě výživných 
půdách bylo zjištěno snižování roč. přírůstu a tedy i produktivity od bučiny bohaté k chudší: bučina 
s kostřavou (nejlepší) – 7,4 m