Ekologie stanovišť FZP
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Tvrdolisté listnaté lesy
33
Neopadavé jehličnaté lesy
Boreální jehličnaté lesy (tajga)
Jehličnaté lesy subalpinské a horské
Světlé jehličnaté lesy (bory)
Oceánické jehličnaté lesy na západě Sev. Ameriky
V mírném pásu (máme na mysli sever. mírný pás) slunce vychází a zapadá každodenně, pás má 4
výrazná roční období: jaro, léto, podzim a zimu. Tato periodicita se, samozřejmě, významně odráží
v životě rostlin, živočichů i člověka.
Mapa izoterm (tj. čar spojujících místa se stejnou teplotou) však ukázala, že dělení zemského
povrchu na pás horský, mírný a studený, ohraničené obratníky a polárními kruhy, neodpovídá
skutečnému rozdělení tepla na zemském povrchu. Proto se při dělení teplotních pásů podle izoterm
sever. mírný pás rozkládá mezi 20o roční izotermou a 10o izotermou nejteplejšího měsíce (VII.),
která přibližně souhlasí s polární hranicí lesa.
Opadavé listnaté lesy Opadavé listnaté lesy (sub) kontinentální
Pod tímto pojmem máme na mysli smíšený listnatý les s dosti složitou výstavbou, především lesy
dubové a habrové. Druhově bohatší jsou lesy habrové, v nichž se na vlhčích místech objevuje ve
větším zastoupení dub letní (Q. robur) a na půdách sušších dub zimní (Q. petraea). V druhově
chudších lesích dubových naproti tomu ustupuje habr obecný (C. betulus), takže kostru lesa tvoří
v přirozených porostech duby.
Procházíme-li nížinnými údolími, pozorujeme někdy, že ostatní dřeviny doubravy ustupují a že
se místo nich objevuje habr, který tu tvoří téměř čisté porosty. Bývá to v místech, kde se drží
chladný vzduch, proudící sem z úbočí. Habr je na takových místech jedinou dřevinou, která odolává
chladu. Je to jeden z dokladů o tom, jak příroda vytváří stejnorodé porosty: čisté porosty, skládající
se pouze nebo převážně z 1 dřeviny, vznikají za mimořádných podmínek, kterým může odolávat
pouze omezený počet rostlinných druhů.
Zatímco habr a dub zimní vykazují zhruba stejné geograf. rozšíření a ekolog. nároky jako buk,
dub letní je mnohem odolnější, proniká podstatně dál na sever i na jih, na východě zasahuje
v extrémně kontinentálních oblastech až k okrajům stepí. Jeho kořeny mohou čerpat živiny i
z těžkých mokrých a málo vzdušných půd, je proto i přirozenou složkou lužních lesů.
Podle kvality půdy, množství vody atd., jsou v dubových a habrových lesích zastoupeny i jiné
stromové druhy: jasan ztepilý (F. excelsior), javor klen (A. pseudoplatanus), lípa velkolistá (T.
platyphylla) a malolistá (T. cordata) a jilm drsný (U. glabra). Poměrně hojné jsou i břízy – bříza
bradavičnatá (B. verrucosa), jedna z nejskromnějších dřevin na sušších stanovištích s dubem
zimním, zatímco bříze pýřité (B. pubescens) lépe vyhovuje vlhčí půda. Oba druhy bříz se mezi
sebou kříží, takže někdy nacházíme těžko určitelné jedince. Břízy mají jednu zajímavou vlastnost:
mohou sice vystačit i s malým množstvím vody, avšak v období, kdy je vody dostatek, čerpají, ale
také vypařují více vody než je nutné k zachování fyziologické rovnováhy. Tím ale rychle
odčerpávají zásoby vody, což vadí zvláště na stanovištích, které mají sklon k vysychání a čímž,
samozřejmě, škodí okolním dřevinám. Na druhou stranu je ovšem možné využít této tzv. „luxusní
spotřeby“ vody k biologické drenáži zamokřených míst. Bříza je velice skromná, jejím jediným
požadavkem je dostatek světla. Její malou náročnost na prostředí dokazuje i výskyt až u polár.
kruhu. Čerstvě vyrašené lístky jsou pokryty silnou vrstvou hmoty podobné pryskyřici, která je
chrání před okusem zvěří a současně i proti nadměrnému vodnímu výparu.
Dub je světlomilná dřevina a proto netvoří svou korunou uzavřenou klenbu jako třeba buk. Jeho
korunou proniká světlo až k zemi a podporuje tak vegetaci mnohých druhů keřů a bylin. Doubravy
nemívají bylinné patro druhově příliš bohaté. Prvním poslem jara jsou sněženky (Galanthus nivalis)
– jsou nerozlučně spjaty s lesy a najdeme-li je na loukách, pak jsou to zcela určitě louky, kde dříve