Ekologie stanovišť FZP

Neopadavé jehličnaté lesy     Jehličnaté  lesy  se  rozkládají  v chladné  klimatické  oblasti  sever.  části  Evropy,  Asie  a  Sev. 
Ameriky.  Pro  naše  účely  si  je  rozdělíme  do  následujících  typů:  boreální  (tajga),  subalpinský  a 
horský (včetně kosodřeviny) a světlý (bory) – zvláštním typem jsou oceánické jehličnaté lesy Sev. 
Ameriky.       
     
Boreální typ jehličnatých lesů (tajga) 
    Tajga se rozkládá na jih od tundry, v pásu ovšem mnohem širším, táhnoucím se napříč Evropy, 
Asie a Sev. Ameriky. Tvoří největší les. komplex země a zahrnuje asi 1/3 celk. stavu lesů na zemi 
(největším  komplexem  lesů  je  Sibiř,  druhým  oblast  od  Aljašky  přes  Kanadu  k Novému 
Foundlandu).  Les  bez  konce  se  táhne  tisíce  kilometrů,  tu  na  močálovitých  nížinách,  jinde  na 
kopcích  a  horských  hřbetech.  V tomto  pásu  je  klima  o  poznání  příjemnější  než  v tundře,  mrazy  a 
větry  nejsou  již  tak  kruté,  ale  především  se  poněkud  prodloužila  vegetační  doba.  Obrovské  lesní 
plochy  jsou  tvořeny  téměř  výhradně  jehličnatými  dřevinami,  protože  především  tyto  mohou 
překonat  dlouhé  a  chladné,  7,  v blízkosti  polár.  kruhu  9  -  10  měsíců  trvající  zimy.  Tajga  ovšem 
nekončí nijak ostře. Les vybíhá do tundry skupinami vysokomenných dřevin či celými jazyky podél 
říčních údolí  a všude tam, kde terén podmiňuje alespoň trochu snesitelnější mikroklima.  
    V ohromných  lesních  celcích  Eurasie  převládají  smrky  (v  záp.  části  P.  excelsa,  ve  vých.  P. 
obovata),  jedle  (A.  sibirica),  limby  (P.  cembra),  modříny  (L.  sibirica),  ale  i  naše  známá  borovice 
lesní, především tam, kde předcházející druhy nebyly schopny, vzhledem ke špatným podmínkám, 
konkurence, anebo tam, kde byly zničeny častými požáry. Z list. dřevin jsou nejhojnější břízy (bříza 
bradavičnatá,  B.  verrucosa  či  pýřitá,  B.  pubescens),  které  zabírají  rozsáhlé  plochy  především  na 
místech  požářišť.  Na  uvolněných  místech  se  objevují    jako  první  (bříza  je  jedna  z pionýrských 
dřevin)  a  roste  tak  dlouho,  dokud  jehličnaté  stromy,  vyrůstající  pod  jejím  příkrovem,  ji  nakonec 
nepotlačí. Podél vodních toků roste listnatý les z olší, vrb, jeřábů, bříz a osik.  
    I  na  americkém  kontinentě  je  tajga  velmi  jednotvárná,  tvoří  ji  hlavně  nekonečné  množství 
kuželovitých  amerických  smrků  –  smrk  bílý  (P.  glanca)  a  smrk  černý  (P.  mariana),  jedlí 
balzámových (A. balsamea), borovic Banksových (P. banksiana) a modřínů (L. laricina). Lesy již. 
části  Aljašky  se  skládají  především  z porostů  smrku  sitky  (P.  sitchensis)  a  jedlovce  (Tsuga 
heterophylla), severněji převládají borovice (P. latifolia) a jedle (A. lasiocarpa). Ovšem i východní 
oblast americké tajgy má své specifické druhy. Jsou to např. smrk načervenalý (P. rubens), jedlovec 
kanadský (Tsuga canadensis) a borovice (P. trobus, P. resinosa). Břehy řek, paseky, příp. i vypálené 
plochy  zarůstají  odlomenými  listnatými  dřevinami:  voňavý  topol  balzámový  (P.  balsamifera),