Ekologie stanovišť FZP

39 

další  druhy  dřevin,  jasan  ztepilý,  jilm  vaz  (U.  laevis),  jednotlivě  i  dub  letní.  V keřovém  patru 
bažinných  lesů  je  věrným  průvodcem  olšových  společenstev  krušina  olšová  (Rhamnus  frangula), 
biologicky  zajímavá  velmi  prodlouženou  dobou  květu.  V létě  nese  ještě  poslední  květy  vedle  již 
zralých,  červených  plodů.  Takovému  keři  nemohou  pak  vůbec  uškodit  časné  či  naopak  pozdní 
mrazy. Při časných mrazech na podzim jsou již plody většinou dávno zralé, při pozdních mrazech 
(v  horách  třeba  ještě  v červnu  –  krušina  olšová  je  rozšířena  místy  od  nížin  do  hor)  mohou  sice 
některé květy zmrznout, část jich však je ještě chráněna v pupenech.  
 

Opadavé listnaté lesy oceánické 
    K dokonalejšímu rozdělení opadavého list. lesa eurasijského kontinentu zbývá zmínit se alespoň 
zhruba  ještě  o  list.  lesích  oceánických.  Pod  tímto  pojmem  rozumíme  především  západoevropské 
doubravy a bučiny, které se poněkud liší od list. lesů (sub) kontinentálních, příp. od bučin horského 
typu.  Rozdíly  vyplývají  především  z blízkosti  oceánu,  který  poměrně  výrazně  ovlivňuje  podnebí 
západní  části Evropy. Klima je zde mírnější,  celkově mnohem vyrovnanější než směrem  do nitra 
kontinentu. Hlavně nejsou tak velké tepelné rozdíly mezi létem a zimou, padá zde i větší množství 
srážek.  Je  přirozené,  že  tyto  rozdíly  se  projeví  v prvé  řadě  na  vegetaci.  Bukovým  lesům  plně 
vyhovují zejména oblasti s vlhkým, vyrovnaným klimatem přímořským a přechodným (v extrémně 
atlantickém  území  ztrácejí  svou  převahu;  zde  ostatně  byly  zcela  zničeny  a  na  jejich  místě  jsou 
nejčastěji  rozsáhlá  vřesoviště),  proto  jsou  nejvíce  rozšířeny  v západní,  střední  a  jižní  Evropě.  Ve 
stromovém  patru  těchto  lesů  převládá  buk  lesní.  V atlantické  a  subatlantické  oblasti  je  buk  lesní 
rozšířen na všech úrodnějších půdách, naproti tomu směrem do centra tohoto světadílu je označován 
spíše jako středo a jihoevropský horský prvek, který se vyhýbá typickému kontinentálnímu klimatu.  
    Z ostatních  stromů  jsou  hojněji  zastoupeny  obyčejně  jen  duby,  přičemž  v pásmu  atlantickém, 
resp. subatlantickém jde téměř výhradně o dub zimní (Q. petraea). Duby přebírají v lese nadvládu 
v teplejších polohách na jižních svazích kopců a v krajinách jižnějších, všude na chudších půdách, 
kde se buku nedaří.