Ekologie stanovišť FZP

40 

Obráží však znovu a tvoří ploché, husté křoviny, vysoké jen 0,5 – 1,5 m, které místy zabírají až 50 
% plochy.  
    Zvláštní  význam  mají  ve  Středozemí  různé  druhy  borovic.  V západ.  části  je  to  především  P. 
maritima na půdách chudých vápníkem, na jihu P. halepensis, typický strom pro suché oblasti, který 
rychle  obsazuje  otevřené  plochy  např.  po  lesních  požárech.  Dnes  se  právě  tohoto  druhu  používá 
v již. Francii a  Itálii  nejvíce při  zalesňování.  V kontinentální  části Středozemí (Anatolie) jsou  tyto 
druhy  nahrazeny  blízkým  druhem  P.  brutia.  V pohořích  dosahuje  mnohem  výše  než  vždyzelené 
dubové lesy a tvoří i značně rozsáhlé čisté porosty nejen zde, ale i podél pobřeží. Také tato borovice 
proniká snadno vypálené plochy (pod hustými porosty makchie nemůže klíčit) a je pravděpodobné, 
že  se  přirozeně  obnovuje  jen  na  takovýchto  plochách.  Další  velmi  charakteristickou  borovicí 
Středomoří  je  pinie  (P.  pinea),  která  je  velmi  citlivá  k mrazu  a  vyskytuje  se  hlavně  na  chudých 
mořských píscích na pobřeží.  
    Jak  bylo  uvedeno  již  dříve,  nejlépe  zachované  zbytky  tvrdolistých  lesů  je  dnes  možno  nalézt 
v sever.  Africe,  ovšem  jen  místy  a  obyčejně  v oblastech  vzdálených  od  lidských  sídlišť.  Jsou  to 
zbytky  kdysi  rozsáhlých  lesů,  složených  nejen  z vždyzelených  dubů,  ale  i  divokého  olivovníku 
(Olea  oleaster),  rohovníku  (Ceratonia  siliqua)  a  borovice  hvězdovité  (P.  pinaster).  Lesy  tvořené 
divokým druhem olivovníku a rohovníku (Oleo – Ceratonion) převládaly dříve i v jiných oblastech 
Středomoří, byly však úplně zničeny.