Ekologie stanovišť FZP

Tvrdolisté listnaté lesy 
    Nejrozsáhlejší  a  nejvýznamnější  oblastí  tvrdolistých  list.  lesů  je  území  kolem  Středozemního 
moře. Středomoří je všeobecně známo jako kolébka evropské kultury. Tato klimat. zóna byla pro 
osídlení člověkem mimořádně příznivá, je proto zcela přirozené, že právě zde se vyvinula vysoká 
kultura starověku. Středomoří je však současně i krutým svědectvím o tom, jak  může být příroda 
působením  člověka  změněna.  Snad  žádná  jiná  veget.  oblast  nebyla  lidmi  tak  silně  zničena,  jako 
právě tato. Následkem hustého osídlení prudce vzrůstala spotřeba dřeva, která vyvrcholila prakticky 
úplným  odlesněním,  uspíšeným  ještě  pastvou  (především  kozy,  které  okusem  zabraňovaly 
zmlazování lesa). Po zničení půdy erozí se původně lesnatá a úrodná krajina změnila v kamenitou 
pustinu  se  sporou  vegetací.  Zbytky  lesů,  degradovaných  na  křovinnou  makchii  zůstaly  dnes 
prakticky  jen  na  chudých  stanovištích  s velmi  mělkou  půdou,  která  je  z hlediska  zemědělství 
nevyužitelná. Že se ale na příznivých stanovištích mohlo dařit stinnému a hustému lesu, ukazují i 
dnes statné stromy dubu červiny (Q. ilex), které je možno vidět v místech s hlubší půdou jak přímo 
v makchii,  tak  i  v parcích  či  ulicích.  Tyto  lesy  neměly  ovšem  jistě  ani  dříve  charakter  hlubokých 
lesů střed. Evropy, výšky zhruba 20 m ale zřejmě dosahovaly. V již. Francii, Itálii a Dalmácii jsou 
porosty  Q.  ilex  jen  podél  pobřeží,  rozsáhlejší  plochy  jsou  dnes  např.  ve  Španělsku  –  značná  část 
země  (především  centrální  plato  a  údolí)  je  pokryta  lesy  tvořenými  tímto  druhem.  Stromy  v nich 
rostou  nepříliš  hustě,  spíše  roztroušeně  –  snadno  regenerují  z pařezů  a  plodí  již  asi  po  10  letech. 
Jsou nápadné dvojím druhem listů: dole s ostny, v koruně bezostné, což se vysvětluje jako adaptace 
proti okusu. V oblastech s výrazně oceánickým  klimatem  a na velmi  suchých, kyselých půdách je 
dub  červina  nahrazen  dubem  korkovým  (Q.  suber),  z něhož  se  loupáním  kůry  získává  korek. 
Naproti tomu v oblastech s kontinentálnějším klimatem (část Řecka) vystupuje místo dubu červiny 
dub  kermesový  (Q.  coccifera),  který  může  místy  tvořit  až  20  m  vysoké  stromy,  zpravidla  však 
vytváří  jen  křoviny.  Tento  dub  není  totiž  spásán,  šíří  se  velmi  rychle  a  je  proto  často  vypalován.