PSYCHOLOGIE

  Učení  zajišťuje  optimalizaci  chování,  tedy  přizpůsobení  měnícím  se  podmínkám 

prostředí při zachování vnitřní fyziologické rovnováhy – „homeostázy“. 

Psychoanalytický přístup 

  Učením dosahujeme rovnováhu mezi principem slasti a principem reality na základě 

rozpoznání omezení vyplývajících z vnějších podmínek. 

Humanistický přístup 

  Učení je chápáno jako spontánní a samostatná aktivita člověka, usilujícího o realizaci 

svých osobních možností. A. Maslow, C. R. Rogers. 

Behavioristický přístup 

  Učení  chápou  jako  změnu  chování,  ke  které  dochází  na  základě  zkušenosti.  J.  B. 

Watson, E. R. Guthrie, E. L.Thorndike, B. F. Skinner. 

Kognitivistický přístup 

  Učení  je  vnitřní  změna  v  kognitivních  strukturách  jedince,  změna  v  připravenosti  a 

způsobilosti reagovat v určité konkrétní situaci. R. M. Gagné, J. Piaget, J. S. Bruner, D. 
P. Ausubel. 

Druhy učení: 

1.  Geneticky naprogramované typy učení 

  Tyto formy učení jsou vesměs biologicky účelné a usnadňují adaptaci na okolní svět 

o  Habituace  (přivykání)  -  ignorování  podmětu,  který  jsme  poznali  a  který  nemá  vážný 

význam 

o  Imprintace (vtiskování) – postačuje jediná asociace. Kritická období jsou nejvhodnější 

období pro rozvoj určitých znalostí 

2.  Jednoduché formy učení 

  Podminování= vytváření nových asociací (významů) 

o  podmiňování klasické a operantní  
o  instrumentální podminování- učení pokusem a omylem, učení vhledem 
3.  Specificky lidské formy učení 

41 

  Na  rozdíl  od  živočišných  organismů,  které  se  obvykle  přizpůsobují  prostředí  a  jeho