Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 2

2. ostré vnímání a dobrá paměť

3. koncentrované zaměření na daný objekt činnosti s pružným, rychlým a správným

myšlením H. J. Eysenck (1953)

Inteligence, i když jí definujeme různě, má jako ostatní schopnosti složku vrozenou, závislou na fyziologických funkcích mozku, je označována termínem: fluidní (tekutá) inteligence. Tato složka se za normálních okolností v průběhu dětství rozvíjí současně se zráním CNS, svého vrcholu dosahuje v období dospívání kolem 20 let a pak se postupně snižuje. Na jejím základě se získáváním zkušeností z vlastních činností i učením teoretickým rozvíjí druhá složka: inteligence krystalická, která pokud je používána, ještě během studia mírně stoupá a k jejímu poklesu dochází u zdravého jedince až ve vysokém stáří, nebo pokud jí přestává používat. Jiný je průběh ubývání intelektových schopností u lidí s různými onemocněními, kterých je ve vyšším věku více, což může vést k mylnému dojmu, že úbytek intelektu patří ke stáří obecně. I u nemocných dětí se setkáváme se snižováním inteligence vlivem onemocnění nebo nedostatečným rozvojem u krajně zanedbávaných či týraných dětí.

Inteligenci je možné dělit i podle oblastí ve kterých se uplatňuje na teoretickou (schopnost abstraktních operací), praktickou (konkrétní operace s objekty) a sociální (schopnost moudrého jednání v mezilidských vztazích). Sociální inteligence je spojována s emociální inteligencí a je jí věnován další odstavec.

Měření inteligence

První měření intelektových schopností provedl v roce 1905 Alfred Binet, který měl najít způsob, jak poznat žáky, pro které je běžná výuka příliš obtížná, nemohou stačit ostatním dětem a potřebují proto odlišné osnovy. Vyšetřil svými testy větší skupinu dětí a stanovil, které úkoly zvládnou děti v určitém věku.

Později zavedl W.Stern pojem IQ inteligenční kvocient, který stanovil jako poměr MV ke skutečnému věku a násobil stem, aby se vyjadřoval celými čísly.

V první světové válce byly sestaveny testy pro výběr vojáků do US-Army, problém spočíval v tom, že přistěhovalců neumělo dostatečně anglicky a tak bylo třeba použít testy, nezávislé na jazykových schopnostech. Vznikly testy Army-alfa, Army-beta, dodnes místy používané neverbální testy inteligence. Od té doby bylo sestaveno a validizováno velké množství verbálních i neverbálních testů inteligence. Některé jsou používané od dětského věku až po stáří a mají proto různé stupně obtížnosti.

Přesto jsou různé formy inteligenčních testů vydávány knižně, lze je najít snadno na Internetu, můžete si je zakoupit za pár korun v levných knihách na CD a doma si je přehrávat jako počítačové hry. Ztrácí se tím ale většinou základní smysl diagnostiky, většinou lidé chtějí otestovat své schopnosti “jen tak ze zvědavosti”, ale pak se ukáže, že si přece jen zcela nevěří, mají o sobě pochybnosti, potřebují si ověřit, na co stačí, potřebují k získaným výsledků, interpretaci, podrobnější než poskytují tabulky výsledků u volně prodejných testů. Nezkušené vyhodnocení výsledků může vést k chybným závěrům a tím i k narušení jejich sebedůvěry. Je to obdobné, jako když by si pacienti sám chtěl určit diagnózu a stanovit léčbu na základě jednoho vyšetření krve, u kterého počítač udává normální hodnoty.