Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 2

Americké učebnice (Atkinsonová,1995) se přidržují spíše biologického a behavioristického chápání psychologie, kde se pojem vědomí objevuje až v 60.letech. V jejich pojetí “vědomí zahrnuje:

a) sledování sebe sama a svého okolí tím způsobem, že vjemy, vzpomínky a myšlenky jsou přesně reprezentovány ve vědomí

b) ovládání sebe sama a svého okolí tím způsobem, že jsme schopni zahajovat a ukončovat své jednání a kognitivní aktivity.”

Uvádějí i pojem předvědomé vzpomínky, který souvisí s omezenou kapacitou a výběrovostí našeho vnímání. V průběhu života neustále v určitém okamžiku zaměřujeme svoji pozornost jen na některé podněty, některé zcela vypouštíme a jiné vjemy zůstávají na okraji naší pozornosti, uložíme si je do paměti a až po chvíli si uvědomíme jejich důležitost a zpětně ovlivní naše jednání.

8. 1 Stupňovitost vědomí

Vědomí můžeme rozlišovat nejen podle obsahu, co si uvědomujeme, ale také podle toho jak jasně či nejasně si něco uvědomujeme.

Je to oblast, kterou se podrobně zabýval např. Jung, který ostře odlišoval úroveň vědomí, předvědomí, nevědomí a kolektivní nevědomí. /Podrobněji v kapitole - teorie osobnosti./

8. 2 Stavy vědomí – biologické hledisko.

Z hlediska lékaře, který se věnuje popularizaci vztahů mozku jako biologického podkladu a chování, autora knihy “Mozek a jeho duše”(Koukolík, 1995), užívá čeština “pojem vědomí nejméně ve čtyřech souvislostech:

§ Stav bdělosti, opakem je spánek nebo bezvědomí.

§ Pracovní paměť. (Zpracovává informace nutné pro pochopení složitějších úloh, např. při počítání zpaměti, pro pochopení delší mluvené řeči atd., funguje jako poznámkový blok.)

§ Orientovaná pozornost.

§ Vědomí, že jsme si něčeho vědomi. V užším slova smyslu pravděpodobně výlučně lidské sebeuvědomování, “jáství”, vědomí sebe sama. U některých duševních onemocnění, je tato složka narušena.

Podle Balcara (1983), je pojem vědomí i v psychologickém pojetí je užíván několika způsoby:

1. “Prožívání veškerého duševního dění, v jeho úplnosti (opakem je jeho porucha z biologických příčin, tedy bezvědomí, spánek, změněné stavy vědomí).

2. Uvědomování si prožívaného, znovuprožívání bezprostředně prožitého, vnitřní zobrazování toho co jsme zažili, zpracování informací a ukládání do paměti s možností si zážitky a informace vědomě znovu vybavit v protikladu k nevědomým prožitkům.

3. Uvědomování si sebe jako prožívajícího. Tato složka někdy ustupuje do pozadí, jindy spontánně vyniká. Při některých neobvyklých duševních stavech je porušena (hypnotický stav, psychotický stav)."

Z hlediska psychologického, spočívá úloha vědomí v tom, že dává člověku některé prospěšné možnosti poznání a jednání, dokonaleji sjednocuje životní děje a zvláště v náročnějších či složitějších situacích zprostředkuje účelné řízení organizmu. Prožívání a uvědomování si vlastních vjemů, citů, představ, myšlenek či snah je vázáno buď k vnějšímu světu, jak ho prožívám, jaký mám k němu vztah, nebo naopak ke mně samotnému (sebeuvědomění, sebehodnocení, sebeprožívání) tedy k mému vnitřnímu světu. Vědomí samo o sobě vnáší do osobnostní dynamiky novou, sjednocující kvalitu, prožitková jednota činnosti jedince mu umožňuje volbu a orientaci. Nejvyššího stupně integrace osobnosti dosahují seberealizovaní, emocionálně zralí jedinci.