Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 2

Uvědomění si některých obsahů prožívaného je účelné, jindy je účelnější zeslabení nebo potlačení prožívaného obsahu. S nepřiměřeně zesíleným uvědomováním nebo nedostatečným uvědomováním se setkáváme u různých duševních poruch.

Sebehodnocení se rozvíjí v průběhu života každého jedince, v závislosti na tom, jak ho hodnotí jeho nejbližší okolí, rodina, vrstevníci a později, jak se sám porovnává s ostatními. Podle teorií, vycházejících z psychoanalýzy, je to z větší části systém příkazů a zákazů, které jsme slýchali v dětství a které jsme si integrovali do své osobnosti, jako vnitřního rodiče, hlas svědomí. Podrobněji rozvíjí tento pohled transakční analýza (TA).

Vzpomeňte si na stadii vývoje osobnosti. Pan Ericson pokládá za nejcitlivější období pro rozvoj sebehodnocení období předškolní (rozvoj iniciativy) a školní, kdy se jedinec hodnotí podle toho, co dokáže. A jak ví, co opravdu dokázal? Podle toho, jak na jeho výkony reagují ostatní, pokud ho chválí, jsou s jeho výkony spokojeni, přijímají ho, získává pocit, že má nějakou hodnotu, že je OK. Většina současným lidí má problémy s rozvojem vlastní sebedůvěry. Jak zjistíte, zda jste velcí, malí, rychlí nebo oblíbení? Musíte se porovnávat s jinými lidmi.

Své sebehodnocení, pocit vlastní hodnoty–PVH, tedy zakládáme na svém porovnávání s ostatními, záleží na naší hodnotové orientaci (pyramida potřeb Maslow), na stupni uspokojení našich potřeb, ve kterých oblastech se budeme porovnávat. V dětství a dospívání bývá důležitá tělesná zdatnost, později si třeba ceníme nezávislosti nebo vytrvalosti.

Pokud si je člověk jist sám sebou, necítí se stále ohrožován ostatními lidmi, nehledá za každou poznámkou útok na vlastní sebehodnocení, je klidnější a ostatním se s ním lépe jedná. Protože při potvrzování vlastní hodnoty jsme závislí na hodnocení druhých, neustále se nevědomky s nimi srovnáváme, chceme být chváleni, uznáváni, respektováni. Potvrzování naší hodnoty, nám ostatní poskytují stále v každodenní komunikaci. Proto je tak důležité, umět dobře s lidmi komunikovat, neohrožovat nevědomky jejich sebevědomí, předcházet konfliktům./viz kapitola Motivace/

Otázky a úkoly ke kapitole:

1.Zkuste si udělat uvedený test.

Literatura:

Balcar, K.: Úvod do studia psychologie osobnosti. SPN, Praha 1983

Brocker, S., Braunová, G.: Testy emocionální inteligence. Ikar, Praha 1997

9. Psychická struktura osobnosti

Je relativně trvalý, uspořádaný celek rysů osobnosti (dispozic), které určují způsob prožívání, reagování a chování jedince. Je to celek, který se mění během života jen zvolna, a proto umožňuje do značné míry odhadnout chování člověka v běžných situacích.

Dispozice, rysy osobnosti jsou obecné, relativně stálé a umožňují v určité míře predikci chování jedince.