POL112 Zápisky

Segmentální autonomie

• Jde o logický doplněk předchozích charakteristik

• Prvek samostatného rozhodování představitelů segmentu nad vlastní skupinou

  • Univerzální příklad způsobu, jímž mohou segmenty řídit své vlastní záležitosti

  • Právo menšiny rozhodovat o sobě v otázkách, které se týkají výlučně zájmů této menšiny

  • Velká koalice rozhoduje o společných zájmech celku, o ostatním rozhodují segmenty autonomně

• Je tím dáno segmentům právo rozhodovat o vzdělání, sociálních službách, infrastruktuře vlastních obyvatel – musí být tedy politicky vnitřně organizované, odpovědné vlastní autoritě, mít oblasti zájmů, v nichž se liší od jiných subkultur i od zájmu státu jako celku

• Ideálním příkladem institucionalizace segmentální autonomie je federalismus

  • Je však vhodným řešením pouze tehdy, odpovídá-li segmentace územnímu rozmístění segmentů, tedy vyhovuje národním komunitám

Dynamika vývoje západoevropských konsociačních demokracií

• Nelze jim přisoudit charakter zakonzervovanosti

  • Dochází k propojování zájmů různých segmentů i přes plně legalizovaný systém rozhodování

  • Např. v Nizozemsku na sklonku tisíciletí mohly uspět nové politické subjekty – odlišné voličské chování mladé generace

  • Došlo také k transformaci tradičních politických stran

    • Lijphart to považuje za doklad vnitřní dynamiky segmentovaných společností a schopnost konsociační demokracie se přizpůsobit novým požadavkům

Konsociační nebo konsenzuální demokracie?

• Lijphart se začal více soustředit na problematiku komparativní analýzy demokratických systémů, snaha vytvořit škálu znaků dvou protikladných uspořádání – většinového westminsterského a konsenzuální demokracie

  • Ukázalo se, že je nezbytné odlišit pojem konsociační demokracie od pojmu konsenzuální demokracie

    • Konsociační demokracie je typem, částí kritiků vnímaný jako projev Lijphartovy schopnosti vnímat realitu a postihnout existenci demokracie i v podmínkách, které jí nejsou příliš nakloněné

    • Naopak model konsenzuální demokracie někteří kritici považují za metodologicky chybný krok

      • Sartori – je neopodstatněné vytvářet další typ demokracie (zatímco pojem konsociace přispívá k chápání demokratického vládnutí)

      • Lijphart aplikuje formy demokratické uspořádání segmentované společnosti na společnost pluralitní

        • Některá jeho kritéria jsou nejasná, například pojem dosahování konsensu je zavádějící

• Lijphart si pro určení kritérií, jejichž prostřednictvím a pomocí definoval oba mezní modely, zvolil dvě roviny – rovinu exekutivně-stranickou a rovinu federálně-unitární, kdy každé z nich přičlenil pět charakteristických znaků, které jsou vymezeny jako kontrastní, protikladné

  • Rovina exekutivně-stranická (westminsterský model vs. konsoační model)

    • Exekutiva představuje jednobarevné kabinety versus vícestranické koalice