POL112 Zápisky

Úskalí Lijphartových demokratických modelů

• Kritika otázky reálné použitelnosti obou modelů

• Ve světě se nedají nalézt čistě konsensuální ani westminsterské modely

• Mnohé demokracie vykazují pestrý mix obou

  • Norsko – část institucionálních prvků odpovídá konsensuální demokracii (poměrný volební systém, multipartismus, korporativistické prvky ve sféře zájmových skupin, převažují menšinové vlády), na druhé straně je unitárním státem s pouze jednou komorou parlamentu, která má určitě blíže k westminsterskému modelu – ústavní kontrola je slabá, místní centrální banka je vůbec nejméně závislou národní bankovní institucí v rámci současných demokracií

• Naznačený problém může řešit jeho oddělení stranicko-exekutivní a federálně-unitární dimenze – USA či Kanada tíhnou spíše k westminsterskému modelu, protože jde o federálně státy – v tomto důsledku je Lijphart označuje za majoritně-federální

  • Naopak Izrael či Dánsko, jež v dimenzi federálně-unitární tendují k centralismu, mají být díky proporčnímu systému a praxi širokých vlád vymezitelné jako konsensuálně-unitární

  • Stejnou logiku aplikoval i na výše popsané Norsko – nesedí však rigidita ústavy a zařazení centrální banky by mohlo spíše směřovat do dimenze stranicko-exekutivní

  • Dvoudimenzionální řešení tak neodstraňuje pochybnosti o konzistenci celé teorie

• Další výhradou jsou směrem ke konstrukci modelů, jejich zařaditelnosti prezidentských a semiprezidentských režimů do této typologie

  • Prezidencialismus chápe jako dominanci exekutivy a koncentraci moci

    • Lane a Ersson vznášejí námitku, zda lze takto prezidentský režim vnímat, protože v řadě demokratických režimů je hlava státu limitována řadou mantinelů, v čisté podobě se dokonce očekává dělba moci

    • Zároveň za spornou považují dimenzi ústavní kontroly – neexistuje neomezená moc exekutivy, soudní instituce existují i ve westminsterských modelech, limitace výkonné moci je tak zjevná

• Dále zde figuruje otázka praktické využitelnosti jeho představy o podobě vlád v obou modelech – pro konsensuální model mají být typické velké nebo nadbytečné koalice více stran s parlamentní většinou, zatímco westminsterský model příznačně disponuje jednobarevnou většinovou vládou

  • V praxi to tak nefunguje, nelze nalézt moc příkladů

  • Nejčastějším současným vládním typem jsou minimální vítězné koalice, které však Lijphart připodobňuje pouze k westminsterskému modelu

  • V ČR dominují minimální vítězné koalice – znamená to, že v našem modelu dominuje exekutiva? Stěží (slabá akceschopnost, stále ohrožená existence, malá schopnost prosazovat návrhy).

  • A opačně, není realizace dominance exekutivy, příznačná pro westminsterský model, jednodušší v konsensuálním modelu s nadbytečnými či velkými koalicemi?