POL112 Zápisky

Charakteristické rysy konsociační demokracie

• Čtyři hlavní prvky, jejichž přítomnost a kvalita je určující pro stabilitu a funkčnost systému:

  • Velká koalice

  • Proporcionalita

  • Menšinové (vzájemné) veto

  • Segmentální autonomie (prvoplánová podmínka veškerých úvah, jde o nutný společenský kontext – předchozí tři podmínky jsou jasným příkladem politické hry elit v daném systému)

Velká koalice

• Koaliční spolupráce relevantní, tj. politicky nejdůležitějších aktérů – v Lijphartově pojetí není pojem nutně spojen s typem exekutivního orgánu, velká koalice je chápana šířeji – soubor možností, které jsou schopny zajistit co nejširší podporu ze strany všech relevantních politických sil

• Volební váha je pouze jednou z možností, jak zajistit relevantnost konkrétních politických reprezentací

  • Stejnou funkci mohou plnit i celonárodní vlády či dlouhodobě funkční dohody o rozdělení podílu na mocenském rozhodování a pravidelná alternace stran v exekutivě (doplněné legislativní paritou)

• Logice velké koalice svým charakterem odpovídá také švýcarská sedmičlenná Spolková rada či Nizozemská sociální a ekonomická rada

• Podle Lijpharta by vhodným typem propojení byla i tzv. Pětka z prvorepublikového Československa

• Obecně se tedy jedná o spojení výrazných a politicky aktivní reprezentantů segmentů, které reprezentují nejdůležitější mocenské zájmy – podstatnou je jejich skutečný podíl na moci, vztah k volebnímu výsledku není prvořadý – často jsou velké koalice paralelní k existujícím exekutivním orgánům a doplňují je

Proporcionalita

• Nejde jen o prosazení poměrného volebního systému při obsazování legislativních křesel – proporční logika se má stát celosystémovou hodnotou pro politickou reprezentaci

• Nesmí být završena vytvořením většinové vlády, základní princip vyvažování zájmů by tak byl porušen

• I v tomto ohledu je model orientován na mnohem širší celospolečenské zázemí

• Proporcionalita musí být přenesena do různých rovin, do financí a jejich přerozdělování, hospodaření se zdroji, atd. – ve všech důležitých rozhodovacích orgánech a na všech úrovních (zvláště v centru moci) by měly být zastoupeny veškeré relevantní segmenty

Menšinové (vzájemné) veto

• Model předpokládá, že může i zde dojít k prosazení většinového principu, je-li to nutné k jednoznačnému přijetí určitých kroků

• Aby se však zabránilo rozšíření většinového rozhodování, je potřeba formulovat nutný doplněk, jakousi záchrannou brzdu – zvýraznění nesouhlasu menšinových segmentů a přinucení ostatních ke zvažování nebezpečí plynoucí z daného rozhodnutí

  • Vzájemné, respektive negativní menšinové veto/právo

    • Nemá jednoznačně stanovenou podobu, může být kodifikováno nebo být neformálním pravidlem hry – vždy však jde o legitimní projev nesouhlasu – jedná se o podpůrný prvek

    • Je pouze krajní možností, nikoliv běžnou formou jednání

    • Není prostředkem vydírání – nemůže snadno zablokovat systém a být zneužito – využívá se tedy pouze v případě ohrožení životních zájmů menšinového segmentu