Pedagogika - stará 2 orámečkované

- * 28.3.1592 na JV Moravě (Nivnice)

• studium na bratrských školách v Přerově a ve Strážnici, pak na německých protestantských UNI v Herbornu a Heidelbergu, poté (od r.1614) učil na bratrské škole v Přerově,

• od r. 1618 – duchovní správce ve Fulneku

- po r. 1620 se musel skrývat před pronásledování protireformace (u šlechtických přátel)

- r. 1628 – nucen odejít natrvalo z vlasti (os.rod.tragédie – zemřela žena a děti + krutá nařízení proti lidu nekatol.vyznání)– polské Lešno (s přestávkami do r.1656 (1641-42 – pobyt v Anglii, 1642-48 – švédsko, 1650-54 – Blatný Potok v Uhrách), zvelebil zde bratrské školství)

- 1656 – požár Lešna (přišel o většinu svých prací) – uchýlil se v Amsterodamu, 15.11.1670 zde zemřel

Komenský je představitel pedagogického optimismu, jako humanista je prodchnut úctou k člověku, věří v jeho dobrou povahu a v lidský rozum. Věří ve velkou sílu výchovy, která má podle něj napomoci člověku k rozvinutí plného lidství. Tvrdil, že všichni lidé jsou schopni poznání a vzdělání, proto má být prostému lidu umožněn přístup k vědění.

Celou pedagogiku Komenského charakterizuje hluboký demokratismus – chce rozvíjet „všechny ve všem všestranně“

Dílo:

Velká didaktika – řeší základní cíle výchovy, její obsah, principy a metody, přináší návrh organizační struktury školství pro veškerou mládež. Podává zde návrh na zařízení školy jako dílny lidskosti, mládež se musí vzdělávat bez rozdílu pohlaví a sociálních rozdílů. Vycházet z mateřského jazyka, vzdělávat se nejen po stránce duševní, fyzické, ale i tělesné, souběžně učit slova i řeč.

Didaktikou rozumí „umění jak dobře učit“, dobře pak dle něj znamená „rychle, s chutí, napevno“. (zdůrazňuje tak kvality: racionálnost, motivace, efektivnost)

Didaktický zákon Komenského: učit všemu příkladem, pravidlem a praxí. Jako první prosazuje induktivní přístup – od konkrétního (poznání bezprostřední skutečnosti) k obecným závěrům.

Rozpracoval didaktické principy, které jsou platné dosud.

hl. principy:

• p. názornosti – považoval za „zlaté pravidlo“, při vyučování se opírat o bezprostřední smyslovou skutečnost

• p. systematičnosti – z něho současný aktuální požadavek „zřetězení“učiva, tj.hluboké návaznosti informací v rámci předmětu i mezioborově

• p.aktivnosti – vycházet ze zájmu žáků, probouzet zájmy, podněcovat aktivní myšlenkové procesy

• p. přiměřenosti – respektovat při výuce věkové a individuální zvláštnosti žáků

Školu dělí na 4 šestileté stupně:

• Do 6 let – škola mateřská – v rodině

• 6 – 12 let – škola obecná – v mateřském jazyce

• 12 – 18 let – škola latinská – v latině (univerzální světový jazyk)

• 18 – 24 let – akademie – v latině

- na rozdíl od středověkého systému individuální práce se žáky různě pokročilými doporučuje systém vyučování ve třídě (žáci téhož věku a téže úrovně)