Pedagogika - stará 2 orámečkované

střední odborná škola,střední všeobecně vzdělávací škola (později gymnazium) aj.

4. vysoké školy pro mládež s úplným středním vzděláním

5. v době mimo vyučování se dostává mládeži výchovy ve školních a mimoškolních

výchovných zařízeních

6. pracující získávají nové nebo si prohlubují vzdělání ve studiu při zaměstnání na

• školách, v kurzech apod.

• po roce 1990 – změny ve školství; nové pedagogické směry (Waldorfská škola, Jenská škola, Freinetova „moderní škola“)

Významné osoby české pedagogiky: G. A. Lindner, TGM, Otakar Kádner, Otokar Chlup (Prof. pedagogiky na MU v Brně), Václav Příhoda (prof. pedagogiky a psychologie na UK v Praze)

Gustav Adolf Lindner (1828-1887):

• pedagogický teoretik a praktik, filozof, zpočátku stoupenec herbartismu, v pedagogice inspirován zejména Komenským

• podle něj je třeba rozvíjet rozumové schopnosti a logické myšlení žáků

• usiloval o nejpokrokovější metody ve vyučování žáků ZŠ ve stylu názorů Komenského, usiloval o VŠ vzdělání učitelů NŠ a o jejich důstojné společenské a hmotné postavení

• přeložil Komenského Didaktiku velkou z latiny do němčiny

• redigoval Pedagogikum (první český vědecký pedagogický časopis)

• hledá nové formy a metody výchovně vzdělávací práce, zabývá se problémem názornosti a názorných pomůcek, otázkami pracovních a laboratorních metod

• vyzvedává úlohu mateřského jazyka jako základního předmětu v systému elementárního vzdělávání

• Dílo:

  • Všeobecné vychovatelství

  • Všeobecné vyučovatelství

  • Pedagogika na základě nauky o vývoji přirozeném, kulturním a mravním

Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937):

• narodil se v Hodoníně

• český politik, státník, profesor filozofie a sociologie české univerzity v Praze, revue Naše doba, spolupracovník Času

• 1891-1893 poslanec Národní strany svobodomyslné v rakouské Říšské radě

• mezi mladočechy prosazoval realistický program (politické, hospodářské a kulturní posilování národa)

• 1914 emigroval a stal se hlavou československého zahraničního odboje usilujícího o vytvoření samostatného Československa

• 1916 zakládá v Paříži Národní radu

• od 1917 se podílí na vytvoření československých legií

• 1918 zvolen prezidentem Československa

• Ve svých dílech se věnoval otázkám sociálním „Otázka sociální “, usiloval o reformu školství, dělal přednášky pro české učitelstvo, věnoval se politice, kultuře, náboženství, ruské otázce, „Rusko a Evropa “ – humanitní filozofie dějin, náboženství, kritika marxismu, liberalismu, revolucionářství, obrana reformní revoluce.

• Myšlenky:

• Motivy práce – egoismus, ctižádost, panovačnost, záchrana sebe sama, zájem poznávat. Motivy jsou podle něj buď vznešené nebo podvědomé, intelekt slouží citu, cit řídí intelekt, myšlení by nebylo možné, kdybychom nemyslili pro budoucnost. Máme trojí způsob myšlení – odborné (vzdělání), všeobecné, filozofické. Všeobecné vzdělání je intelektuální demokracie, rovnost ducha potlačuje egoismus, není sumou vědomostí, ale je to vědění organizované spojené jedno s druhým.

• Jak pracovat – přesně, pozorně, postupně po malých částech

• Jak číst – přesně, vědecky, monograficky, dělat si výtahy, vystihnout základní rysy, značit v knize (důležité věci barevně, nedůležité tužkou), sbírat poznámky z četby – klasifikovat si je. Naše vzdělání má být celistvé, má tvořit „živý strom“.