Pedagogika - stará 2 orámečkované

Otokar Chlup (1875-1965):

• filozof, zabýval se pedopsychologií a experimentální psychologií, cestoval po zdokonalení se v cizích jazycích (Anglie, Belgie, Švýcarsko)

• ideál výchovy hledal u Montaigne a Locka

• šířil osvětu, věnoval se organizační a vědecké činnosti, organizoval sdružení „Nové školy“, zřídil Poradnu pro volbu povolání, zaměřil se na psychotechnický výzkum, na výzkum duševních projevů u dětí méně schopných, vývoj pedagogických idejí v novém věku, zřídil ústav pro experimentální pedagogiku, požadoval VŠ vzdělání pro všechny učitele

• Dílo:

  • Pedagogika

  • SŠ didaktika

Václav Příhoda (1889-1979):

• pocházel z učitelské rodiny, po vyléčení se z TBC se stává profesorem NJ a FJ

• ve svých dílech se zaměřuje na filozofické a literárně kritické problémy

• snaží se o reformu ve školství, požaduje VŠ vzdělání učitelů, zabývá se experimentální pedagogikou, problematikou zkoušení, řízením pokusných škol

• na Chicagské univerzitě studoval výzkumné pedagogické a psychologické experimentální metody ve školství

• pobývá střídavě v Čechách a v USA

• Dílo:

• Psychologický výběr ve výchově

• Základy všelidské filozofie

• Organizační a učební plán reformních škol

• Úvod do pedagogické psychologie

• Ontogeneze lidské psychiky

• Školské měření – studie

• Psychologický výběr na školách amerických

Otakar Kádner (1870-1936):

• zabýval se experimentálním výzkumem v české pedagogice

• Dílo:

• Dějiny pedagogiky (1923-1924)

• Základy obecné pedagogiky (1925-1926)– 3 díly

• Vývoj a dnešní soustava školství (1929-1933)-4 svazky

8. Pedagogický reformismus, jeho charakteristika, zdroje, hlavní proudy a představitelé. Aktuálnost reformních pedagogických snah v současnosti.

• 20. století je stoletím nebývalých proměn politických, ekonomických i kulturních

• Od počátku 20. století také narůstá požadavek nové výchovy, kt. by byla adekvátní novým podmínkám i potřebám jednotlivce i společnosti.

• Sílí kritika tradiční výchovy a školy a formulují se požadavky na moderní výchovu.

Co kritizoval reformismus na tradiční škole:- převážně intelektualistické zaměření,nedostatek zřetele ke komplexnímu rozvoji jedince. - nedostatek pracovních činností a technického rozvoje, - jednostranná orientace na učení a podcenění rozvoje aktivity a tvořivosti. - nepřiměřeně klima,pracovní a životní režim, - přemíra drilu a nátlaku. - malá citlivost vůči dítěti - izolace školy od života,od rodiny i od kulturních institucí.

• odtrženost od života, nadměrné množství látky vedoucí nevyhnutelně k přetěžování,

• centrálně schvalované učební osnovy,

• autoritativní postavení a chování učitele,

• nedostatečný zřetel k individualitě žáka.

Tím byl vyhlášen boj herbartismu s jeho intelektualismem a receptivním charakterem. Je to hnutí zezdola, zabývá se hlavně výchovnou praxí, ne teorií. Bez reformismu by nevznikla alternativnost.