Pedagogika - stará 2 orámečkované

 odmítá jednostranný racionalismus a intelektualismus, zdůrazňuje bohatství života s city a vztahem k přírodě

Johann Heinrich Pestalozzi (12. ledna 1746 – 17. února, 1827)

byl významným švýcarským pedagogem, edukačním reformátorem, filozof, filantrop, politik a školní a sociální reformátor.

Po Komenském se jedná o jednu z nejvýznamnějších postav moderní světové pedagogiky.

Hlavním cílem jeho myšlenek bylo, „posilovat člověka“ a přinést mu jen to, „co mu může pomoci“.

Zřetel kladl obzvláště na základní vzdělávání dětí, které by mělo započít již před začátkem školní docházky v samotné rodině.

Dítě si mělo osvojit základní intelektuální, řemeslné, mravní a náboženské hodnoty a tím mělo docházet k všestrannému a harmonickému rozvoji jeho osobnosti.

Své ped. představy systematicky vyložil v roce 1801 ve své knize Jak Gertruda učí své děti.

Svou knihu postavil na dřívějších záznamech z chudobince.

Obsah jeho četných politických a pedagogických spisů zní zastarale, ale je stále aktuální.

Mnoho Pestalozziho základních myšlenek můžeme nalézt i v moderní pedagogice.

Johann Friedrich HERBART (1776 – 1841) – Německo

- německý filozof, psycholog a pedagog

- analyzoval v.-v. proces, a tím hodně ovlivnil vých. praxi

- jeho pojetí pedagogiky je založeno především na etice, která pomáhá určit výchovné cíle

- výchovné cíle rozlišuje Herbart na nezbytné (pevný charakter, rozvoj aktivnosti a mnohostranných zájmů) a možné (vztahují se ke konkrétnímu povolání)

- současná německá pedagogika odhaluje u Herbarta myšlenky, které jsou i dnes aktuální – nedostatek pedagogické svobody, příliš velký počet žáků ve třídě a nemožnost skutečného výchovného vyučování v podmínkách formalizované výuky

- proces výchovy člení do tří oblastí:

vedení = regulace současného chování j.(autorita + láska k žákovi)

vyučování - 4 fáze: jasnost, asociace, systém, metoda (využití v praxi)

mravní výchova - vnitřní svoboda, právo, spravedlnost atd., velký důraz

- kritizoval (i dnešní) nedostatky škol - hodně žáků ve třídě, formalizovaná výuka --- vychovatel by měl být spojovatelem mezi školní a rodinou výchovou

Konstantin Dmitrijevič Ušinskij, (1824 - 1871)

byl ruský učitel a pedagogický teoretik.

Je považován za zakladatele ruské pedagogiky a ruské národní školy.

Rozpracoval teorii vyučovacích principů.

Prosazoval požadavek výuky v mateřském jazyce a národní ráz výchovy.

Vysoce cenil vliv práce na formování charakteru člověka.

Cílem výchovy je podle jeho názoru člověk, který žije pro zájmy společnosti a je hluboce mravný. Důraz kladl na výchovný charakter vyučování a vedoucí roli učitele.

Byl zastáncem názoru, že vztah učitele k dítěti by měl být humánním.

1. významnou kniha - O kamerálním vzdělání.