Pedagogika - stará 2 orámečkované

V několika revolučních vlnách se postupně mění hospodářství, sociální struktura a začíná složitá cesta jednotlivých států od pozdního feudalismu k novodobým demokratickým státním útvarům.

19. století je etapou velkých ekonomických, sociálních i politických proměn. Je charakteristické nebývalým rozvojem podnikání, průmyslu a obchodu. Narůstají vážné politické i sociální konfrontace. Prosazují se nové požadavky na výchovu a vzdělání, rozvíjí se síť školských i mimoškolských výchovně vzdělávacích zařízení.

John LOCKE (1632 – 1704) – Anglie

- anglický filozof, politik, vychovatel, pedagog a lékař

- spis „Myšlenky o výchově“

- je stoupencem Individuální výchovy soukromým učitelem (před. vyšší vrstvy)

Výchova:

1. tělesná – otužování, hygiena, prostá strava, pohyb, spánek

2. mravní – výcvik sebeovládání od nejútlejšího věku, vychovatel má být zprvu náročný a postupně se stávat přítelem, omezit však tělesné tresty a jít příkladem

3. rozumová – utilitarista, navazuje na Montaigna, když klade RV až na konec, vzdělání má být praktické  reálné věci, řemesla, jazyky učit bezprostřední konverzací

 cíl: úspěšný a zdatný gentleman (ne jedinec všestranně vzděl. jako např. u Komenského)

Jean Jacques ROUSSEAU (1712 – 1778) - Francie

- je nejvýraznější postavou francouzské pedagogiky 18. století

- tento myslitel se svým požadavkem svobody a rovnosti stal jedním z ideových předchůdců Velké francouzské revoluce

- je přesvědčen, že civilizace vede k mravnímu úpadku a východisko vidí v návratu k přírodě

 „Emil čili o výchově“ (1762) - (parlamentem odsouzeno jako škodlivé dílo --- zatykač)

- 5 částí, z nichž každá je věnována určité periodě výchovy:

1. do 2 let: tělesný vývoj, otužování (na vesnici) – nechat dítěti volnost, nespěchat na něj

2. od 2 do 12 let: rozvoj smyslů – cvičit tělo a smysly, na však duši, k poučení hry

3. od 12 do 15 let: rozumová a pracovní výchova – před. přírodní vědy, samostatnost

4. od 15 do 21 let: mravní výchova (již ve městě) – souvislosti, umění, náb., svědomí

5. výchova Žofie, budoucí E. manželky – být pasivní, umět se podřídit, praktické studium

- shrnutí jeho myšlenek:

• Dítě se rodí od přírody dobré, společnost sama ho kazí. Proto ho není třeba vychovávat k dobru, a vlastně nedopustit, aby se něco dělala (neboť nejlepším vychovatelem je příroda sama)

• Hlavní požadavky na výchovu: přirozenost a svoboda v souladu s věkovými zvláštnostmi dítěte, vycházení z individuality dítěte, citlivý vztah a láska k dítěti, odmítá biflování a krutou kázeň

• Veškerá výchova se má opírat o osobní zkušenost (pozorování, uvažování atd.)

• V mravní výchově místo poučování „metoda přirozených následků“

• Výchova dívek – doplněk muže  stačí výchova tělesná a mravní