Pedagogika - stará 2 orámečkované

Ve své 2 dílné pedagogicko-psychologické knize Člověk jako předmět výchovy se Ušinskij snažil zjistit zákonitosti rozvoje lidské osobnosti a z nich odvozovat cíle a metody výchovy.

Jako jeden z prvních pedagogů v Rusku se zabýval předškolní výchovou.

Za svůj život napsal mnoho učebnic, které byly používány ještě řadu let po jeho smrti.

Např. Dětský svět, čítanka pro nejmenší děti

Lev Nikolajevič TOLSTOJ (1828 – 1910) – Rusko

- filozof, náboženský myslitel, spisovatel

- tvůrce ruské "pedagogiky srdce" - citový vztah učitele k žákům

- autor čítanek a slabikářů

- zdůrazňuje svobodné rozhodování ve vzdělávání dle potřeby a užitečnosti

- odmítal právo státu vnucovat lidem povinnou školní docházku, ta má vycházet ze svobodného rozhodování lidí.

- nejdůležitější je podpora individuálního zájmu a harmonického rozvoje osobnosti dítěte

- hledal nové formy pedagogické práce.

- odsuzoval herbartismus.

- v Jasné Poljaně vytvořil typ nové školy, tzv. volnou školu. Důraz kladl na rozvoj individuálních zájmů a dobrovolnost. Výuka probíhala bez osnov, plánů, děti měly volnost pohybu. Vše bylo bez napomínání, bez trestů, bezdomácích úkolů a pamětního učení apod.

- prosazoval maximální svobodu žáka, radost z práce a rozvoj tvořivosti.

- při stanovení obsahu výuky byly respektovány zájmy žáků.

Zajímavostí je, že si Tolstoj dopisoval s T. G. Masarykem, oba vyznávali podobné životní postoje. Je samozřejmé, že Masaryk byl nucen z těchto postojů politickým životem slevit, Tolstoj se však nikdy nepokusil prosazovat své názory jinde než v literatuře a na svém statku

J.J.Pestalozzi: názornost, soustavnost, výchovnost

K.D. Ušinskij: přiměřenost, názornost, trvalost

7. Vývoj novodobé české pedagogiky a školy od tereziánských reforem. Česká škola a pedagogika 20. století – její tradice a mezinárodní souvislosti.

Vývoj novodobé české školy a pedagogiky: (na počátku teoretický odkaz J. A. Komenského)

2. polovina 18. století – tereziánská reforma

• Jan Ignát Felbiger – roku 1774 zpracoval školní řád

• škola byla zreorganizována, školní docházka je povinná

• tři typy vzdělání – triviální (v obcích), hlavní (v kraji) a normální (v zemských městech)

• vyučovacím jazykem na hlavních a částečně na normálních školách byla němčina

• Gratian Marx – podle jeho návrhu byla reorganizována střední škola

• SŠ byla pětitřídní, později šestitřídní gymnázium

• vyuč. jazykem byla němčina, od třetí třídy se učila latina

• školy hlavní a normální byly nástrojem germanizace

1848 – 1849 – Exner – Bonitzova reforma středních škol

• SŠ byla rozdělena na 8-letá humanistická gymnázia a 7-leté matematicko-přírodovědné reálky

• příprava k povolání probíhala v rámci cechů

• učňové si mohli doplnit vzdělání v tzv. nedělních školách (šk. řád z roku 1774)