Pedagogika - stará 2 orámečkované

Scholastika: "Harmonie víry a rozumu". Učené disputace (disputácio = zkoumání, rozprava), ovšem nebylo možné překročit rámec přijatých pravd.

Častá metoda výuky: Učení nazpaměť, dogmatická metoda (o pravdě sdělené učitelem se nediskutuje). Deduktivní postup (od obecného k jednotlivému).

Renesance – nový přístup k životu, návrat k antickým ideálům.

Racionalismus - Erasmus Rotterdamský (1466 - 1536): Učení má být zajímavé.

Francis Bacon [frencis bejkn] (1551 – 1626) "Vědění je moc." Kritika scholastického myšlení. Důraz na smyslové vnímání, poznávání, na empirii (= zkušenost). Induktivní postup (od jednotlivého k obecnému). Vyučování přizpůsobit žákově individualitě (Svými názory ovlivnil Komenského.)

Jan Ámos Komenský (1592 – 1670), zakladatel novodobé pedagogiky (didaktiky). Stanovil didaktické zásady, principy školské organizace apod.

John Locke [džon lok](1632 – 1704), obsah vzdělávání má být určován praktickými potřebami. Důraz na smyslové vnímání.

Jean Jacques. Rousseau [žán žak rusó](1712 – 1778), ideový předchůdce francouzské revoluce. Požadavek přirozené výchovy v souladu s věkovými zvláštnostmi.

Osvícenství: Osvobodit člověka z "temnot středověku" i prostřednictvím výchovy (humanismus, filantropismus – zájem o člověka a snaha lidem pomoci).

Tereziánské reformy v Českých zemích: 1774 zavedení povinné školní docházky (důvody politické, ekonomické, vojenské i filantropické). Představa, že vzdělávání je zájmem státu, nikoliv individuální potřebou jednotlivce, přetrvává dodnes. Vydány předpisy pro činnost škol.

Učil ten, kdo "zvládl" děti (například vysloužilí vojáci, vzdělanější řemeslníci).

Didaktická úroveň velice nízká.

Johann Friedrich Herbart (1776 – 1841): Proces vzdělávání má tři složky: vedení (dítě připravit), vyučování (předávání znalostí, výcvik dovedností) výchova (mravní výchova).

Následovníci rozvinuli jeho myšlenky jako herbartismus, a došlo k mnoha zkreslením. Například vynucení pozornosti je možné i tělesnými tresty.

Velký vliv herbartismu ve školách v 19. století, silná tradice přesáhla do 20 století.

Tradiční organizace školy: Třídně hodinový a předmětový systém – žáci jsou rozděleni do tříd podle věku, vyučování se odehrává ve vyučovacích hodinách, školní předměty vycházejí ze systému vědeckých disciplín. Uspořádání učebny – školní lavice v řadách. Frontální vyučovací postupy (jednotně organizovaná výuka řízená učitelem, všichni mají postupovat stejně). Učitel jako dominantní faktor, potlačení individuality žáka.

20. a 30. léta 20. století: Rozvoj reformních pedagogických směrů:

Představitelé: Maria Montessori, Celestin Freinet [selestén frené], Peter Petersen [peter petersen] (jenský plán), Rudolf Steiner [štajner] (waldorfská škola). Převážná většina škol však zůstala organizována tradičním způsobem a používala tradiční metody.