Psychologie - starší varianta 2010

Jean Piaget – teorie kognitivního vývoje – kognitivní vývoj v dětském věku rozdělil do několika etap:

stádium – senzomotorické období (0 – 2 roky)

stádium – předoperační období (2 – 7 let)

a) předpojmové, symbolické (2 – 4 roky), b) názorné, intuitivní (4 – 7 let)

stádium – konkrétních logických operací (7 – 11 let)

stádium – formálních operací (od 12 let)

Erik Erikson – vychází z předpokladu, že jedinec musí na každém stupni vývoje vyřešit určitý psychosociální konflikt. Erikson navázal na teorii Sigmunda Freuda (vycházel z psychoanalýzy), kterou přetvořil a doplnil. Vývoj lidského života člení na 8 etap:

1) Kojenecký věk: důvěra oproti nedůvěře (0–1 rok)

- dítě musí získat pocit základní důvěry v život, důležitý je vztah s matkou - na základě

tohoto primárního vztahu se formuje vztah k okolnímu světu

2) Batolecí věk: samostatnost(autonomie) oproti studu a pochybám (1-3 roky)

- dítě se osamostatňuje, pokud je však vystaveno dospělým, kteří vnímají tuto snahu o

samostatnost jako vzpurnost, začínají o sobě pochybovat a jsou zmateny, nebo dokonce

zahanbeny. Snaha o samostatnost by tedy měla být přijímána s pochopením, určit pouze

rozumné meze, které musí batolata zachovávat, aby zase neomezovaly jiné lidi

3) Předškolní věk: iniciativa oproti vině (3-6 let)

- iniciativa je pokračováním samostatnosti směrem ke konkrétnější, cílené činnosti. Stejně

jako je tomu u samostatnosti, je-li iniciativa mařena, děti mají o sobě pochybnosti, city

viny, pocity, že v souvislosti s touto je s nimi něco v nepořádku.

4) Mladší školní věk: snaživost oproti méněcennosti (6-12 let)

- v období mladšího školního jsou děti postaveny před úkol naučit se snaživosti, dítě

usiluje o dobrý výkon a jeho prostřednictvím o své uplatnění a prosazení. Pokud

v tomto úkolu neuspěje, má pocit méněcennosti, snížené sebevědomí

5) Dospívání: ego-identita oproti zmatení rolí (12-19let)

- dospívající hledá vlastní identitu, následkem neúspěchu je zmatení rolí. Zmatení rolí

znamená, že jedinec nemá jasnou představu, jakým člověkem je nebo jakou roli by měl

v životě zaujmout.

6) Raná dospělost: intimita oproti izolaci (19-25 let)

- na to navazuje hledání intimity – důvěrného spojení s jiným člověkem např.manželství.

Člověk, který si vybudovat dostatečně pevnou identitu, je připraven sdílet s milovanou

bytostí společnou, párovou identitu.

7) Střední dospělost: generativita oproti stagnaci (25-50 let)

- generativita – tvořivé sebenaplňování v rolích pečování o děti, v povolání, širší společnosti,

může být v konfliktu s pocitem osobní stagnace

8) Pozdní dospělost a stáří: sebepřijetí/integrita oproti zoufalství (od 50 let)

- člověk by měl dosáhnout osobní integrity, tj. přijetí celku vlastního života s jeho pozitivním