Psychologie - starší varianta 2010

Metoda transverzální (příčná, průřezová)

Během krátké doby je vyšetřováno více skupin v odlišných věkových fázích

Metoda semilongitudiální

- spojuje výhody obou předchozích postupů

- několik věkově odlišných skupin, které jsou po určitou dobu (ale podstatně kratší dobu než u longitudiálního výzkumu – nejméně po přechod do následující vývojové fáze) sledovány a opakovaně vyšetřovány

Cíle psychologické diagnostiky žáka

- dobrá znalost žáků – závisí na tom učitelova práce a její výsledky, podporuje příznivé emoční klima vzájemného porozumění a spolupráce ve třídě

- žák kladně hodnotí učitele, který má o něj zájem a snaží se mu porozumět. Učitel se tak pro něj stává přirozenou autoritou, žák se s ním může identifikovat, ochotně přejímat jeho názory, požadavky, postoje.

4. Kategorie osobnost v psychologii. Teorie, koncepce osobnosti (typy, rysy, vrstvy, faktory osobnosti). Pojem vědomí v psychologii. Jáství, sebepojetí, sebeobraz.

V psychologii pod pojmem osobnost nerozumíme jen člověka, který má dobré charakterové vlastnosti, ale i delikventa, člověka vážně psychicky nemocného.

Osobnost – lze definovat jako relativně stabilní systém, komplex vzájemně propojených somatických a psychických funkcí, který determinuje prožívání, uvažování a chování jedince, a z toho vyplývající jeho vztah s prostředím. (Vágnerová, 2005)

Osobnost vyjadřuje odlišnost jedince od ostatních lidí. Odlišnost je vyjádřena individuálními i typologickými rozdíly.

Rys – psychická vlastnost, která se projevuje určitým způsobem jednání, chování a prožívání. Hovorově „povahová vlastnost“, např. vyrovnanost.

-je příznačný pro každého jedince, odlišuje ho od ostatních.

- v průběhu života je relativně stálý.

- některé osobnostní rysy jsou určovány převážně vrozenými předpoklady, jiné spíše

výchovou, společenským prostředím

Faktorová koncepce - např. Cattel, Eysenck, faktory prvního řádu, faktory druhého řádu

Typ – soubor rysů, které mají něco společného, např. extraverze – introverze, labilita - stabilita

Otázkou rozdílů mezi osobnostmi se zabývali již filozofové a lékaři v antickém Řecku.

Typologická koncepce

Řecký lékař Galenos formuloval teorii temperamentu, navázal na Hippokrata. Zdraví a nemoc závisí na vzájemném poměru jednotlivých složek v organismu. Správný poměr těchto složek se vyjadřoval lat. termínem temperamentum. Tak vznikly 4 typy: sangvinik – převládá krev, flegmatik – převládá hlen, cholerik – převládá žluč, melancholik- převládá černá žluč.

Rysové koncepce - charakterologie

Aristoteles a jeho žák Theofrastos. Všímali si jednotlivých vlastností – dnes bychom řekli rysů osobnosti. Některý z rysů je pro člověka nejcharakterističtější. Tak vznikly „charaktery“ – pokrytec, lakomec, chlubil, mrzout aj. Takový byl počátek rysové koncepce a to ve formě charakterologie.