Psychologie - starší varianta 2010

Aktivace nevhodného schématu (scénáře) – např. člověk klepe při vstupu do své vlastní kanceláře

- např. člověk, který jezdí do práce střídavě vlakem a autem, nechá po práci auto na parkovišti a odjede domů vlakem

V patopsychologii:

Hyperprosexie – zvýšená, nadměrná pozornost, i slabší podněty upoutají pozornost, např. při manické náladě – člověk je aktivní, všeho si všímá, ale nejde do hloubky

Hypoprosexie – snížení pozornosti, např. u deprese, neuróz, demence, mentální retardace

Paraprosexie – nesprávně zaměřená pozornost, např. u schizofrenie – věnuje se svým halucinacím

6. Myšlení a řeč. Myšlenkové operace. Usuzování. Rozhodování. Chápání pojmů a řešení problémů. Konvergentní a divergentní myšlení. Vývoj myšlení a řeči v ontogenezi. Kognitivní styl. Poruchy řeči (poruchy výslovnosti, artikulace, sociálního užití)

MYŠLENÍ

- patří mezi kognitivní (poznávací) procesy

- myšlení = proces zpracování a využívání informací, umožňuje nám řešení problémů

Myšlení je těsně spjato s řečí (propoziční myšlení) – s vnější - tj. mluvená a psaná řeč a s vnitřní - tj. řeč „pro sebe“. Řeč je nástrojem myšlení. (A jazyk je pak nástrojem řeči.)

Myšlení vytváří pojmy a dále s nimi operuje.

Pojem – mentální reprezentace určité skupiny objektů, vystihuje jejich podstatné znaky.

pojem x představa

strom x lípa, bříza, smrk

Při vyslovení slova strom se lidem vybaví různé zrakové představy (lípa, bříza, smrk,…)

Pojem – vyjadřuje to, co je společné

• vyjadřuje se slovem

• slovní charakterizování pojmu, které shrnuje jeho podstatné znaky

Druhy myšlení:

Z vývojového hlediska

• motorické – vývojově počáteční forma myšlení, řešení problémů pohybovou manipulací s předměty

• imaginativní – pracuje s názornými obrazy a představami

• propoziční – je těsně spjato s řečí, operuje se slovy, větami, pojmy

- motorické a imaginativní myšlení je převážně konkrétní

- propoziční myšlení je převážně abstraktní

Myšlenkové operace:

• analýza – členění celku na části

• syntéza – opačná k analýze - skládání částí v celek

• abstrakce – vyčleňujeme podstatné, obecné znaky

• konkretizace – opačná k abstrakci – přecházíme od obecných znaků ke konkrétním věcem

• indukce – vyvození obecného závěru na základě jednotlivých faktů

• dedukce – odvození jednotlivého případu z obecného

• generalizace (zobecnění) - vydělení společných znaků platících pro všechny prvky téhož druhu, (obecné pravidlo, zákon) – zakládá se na analýze, abstrakci, indukci

• srovnávání – zjišťování podobných a rozdílných znaků mezi předměty nebo jevy

• třídění (klasifikace) – dělení podle nějakého znaku (např. podle barvy, tvaru,…)

• průnik, sjednocení, negace, implikace – uplatňují se v matematice, logice