SZZ Psychologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
naznačovat fakta,
vyjadřovat stav mluvčího a
měnit stav posluchače.
Základním znakem soc. komunikace je její zprostředkovanost.
Složky procesu komunikace
1. komunikátor – osoba, z níž určité sdělení vychází
2. komunikant – osoba, která určité sdělení přijímá
3. komuniké – obsah sdělení
4. komunikační kanál – způsob, jak je komuniké předáváno
5. psychický účinek přijatého komuniké
Druhy komunikace neadekvátní způsoby komunikace:
destruktivní – rozložit východiska toho druhého, snaha podlomit pozici, o destrukci
autoritářská – jeden chce vnucovat své názory tomu druhému
disjunktivní – zlehčování, povrchní chování, ironie, …
rezistentní – je projevem nedůvěry, odmítání partnera, příjemce – pasivní, bez odezvy
pseudokomunikace – nevyjadřuje vztah mezi jedinci, vyvolána spíše sociálním tlakem, výtahová komunikace
podle J.R.Searla:
asertivní – smysl: přesvědčit o pravdivosti, platnosti sdělovaného obsahu
direktivní – slouží k aktivizaci partnera, má ho iniciovat k akce, jednání
příslibová – příslib, závaznost k dalšímu jednání
expresivní vyjadřuje prožívání komunikace
deklarativní – vypovídá o shodě mezi obsahem sdělování a realitou
podle povahy vztahu mezi účastníky komunikace:
intrapersonální – sám se sebou
interpersonální – přímá komunikace, běžné rozhovory, mezi osobami
skupinová – vyučování, nástěnky, vysílání školního rozhlasu… nevýhodou tohoto druhu komunikace je
absence přímé reakce ze strany posluchače
masová – rozhlas, tisk, televize; její úloha v současné době roste. Objevuje se zde riziko manipulace velkým