UVGEO - zápisy

• Předseda: doc. Vít Vilímek (UK Praha, fyzická geografie)

• Členové: doc. Jaromír Kolejka (MU Brno, fyzická geografie) + doc. Tadeusz Siwek (Ostravská univerzita, sociální geografie)

Organizace českých kartografů

Čeští kartografové byli dlouhou dobu – stejně jako ve světě – organizačně spojeni s geografy. V 60. letech minulého století se začali osamostatňovat a spojovat se spíše s geodety, kteří byli vždy organizováni v technických vědách. V rámci tehdejší Vědeckotechnické společnosti tak vznikla Společnost geodézie a kartografie. V roce 1990 vznikla Kartografická společnost České a Slovenské federativní republiky, která se v roce 1993 rozpadla na dvě národní organizace. V Česku tak vznikla Kartografická společnost České republiky, v jejímž čele stojí doc. Ing. Miroslav Mikšovský, CSc. ze Stavební fakulty ČVUT v Praze.

PŘEHLED ZÁKLADNÍCH VĚDECKÝCH POSTUPŮ V GEOGRAFII

Jednotlivé kroky v rámci vědecké metody

Vědecká metoda v nejobecnější podobě je soubor postupů, které nám mají umožnit získání nových nebo uspořádání stávajících znalostí o obklopujícím nás světě. Vědecká metoda musí být ověřitelná a opakovatelná a měla by přinášet

měřitelné a logicky zdůvodnitelné důkazy. Musí být také objektivní, tzn. Že nemůže být ovlivnitelná osobou vědce, který ji aplikuje. Není to jen bezduchý návod, jak postupovat. Aplikace vědecké metody vyžaduje invenci, kreativitu a nadprůměrnou inteligenci.

Každý prvek vědecké metody obecně podléhá všeobecnému posouzení vědeckou obcí a každý člen vědecké komunity má právo upozornit na zjištěné chyby. Když jsou při prověřování hypotézy zjištěny závažné nedostatky, anebo experimenty nepotvrdí její teze, je hypotéza vyvrácena a musí být nahrazena jinou. Vědecká práce je pak ve svém důsledku nekonečným sledem formulování hypotéz a jejich verifikací.

Vědecká práce má obvykle šest hlavních složek:

1. Formulace problému, je úvodní části většiny postupů. Jeho smyslem je vnést do vědecké práce řád. Vědec může formulovat objekt svého zájmu náhodně (viz Newtonovo jablko), ale obvykle je třeba ještě před zahájením práce vybrat a formulovat problém, který chceme řešit, abychom se nedostali do vleku náhodných výběrů.

2. Zjišťování skutečnosti je základním prvkem vědecké metody. Vědec zjišťuje co nejvíc podrobností o jevu, který si vybral jako objekt výzkumu. Obvykle ho musí pozorovat a často je třeba také měřit jeho parametry. Měření je někdy považováno za odlišnou součást vědecké metody, ale ve skutečnosti je to totéž co pozorování. Znamená to prostě zaznamenávání skutečnosti a zda jde o slovní popis, nebo měření, je vedlejší.

3. Zobecnění zjištěných (odpozorovaných nebo změřených) skutečností je třetí částí vědecké metody. Z pozorovaných skutečností nebo změřených hodnot zjišťujeme pravidelnosti a pokoušíme se z nich vyvodit zobecňující závěr.

4. Formulace hypotézy je vlastně předběžným výsledkem vědeckého postupu. Někdy je tato etapa předsunuta na samotný začátek hned za formulaci problému. Ze zobecnění nám často vyplyne zjevná skutečnost, kterou můžeme formulovat do hypotézy. Je to vlastně tvrzení, které však zatím není (anebo je jen částečně) potvrzeno experimentálně.

5. Experiment je obvykle nejpracnější částí vědecké metody. Jeho cílem otestovat platnost hypotézy. Musí to být provedeno tak, aby stanovenou hypotézu nikdo nemohl zpochybnit. Pokud se to podaří, hypotéza je považována za potvrzenou a mění se ve vědecké tvrzení. Ani pak ale není vyloučeno, že ji v budoucnu nevyvrátí jiný experiment nebo nově objevená skutečnost, která nebyla známá v době prvního testování.

6. Zveřejnění výsledků je konečnou etapou vědeckého postupu. Aby vědecký výsledek mohl být uznán za ověřený, musí být ve vědecké komunitě znám. Proto musí být zveřejněn – obvykle v podobě článku ve vědeckém časopisu (dílčí výsledky) anebo ve vědeckých monografiích (výsledky rozsáhlejších výzkumů a ucelených teorií).