Fluorofory v biomedicíně

(Tabulka 2.9). Fluoroforem jsou např. fluorescein, tetrametylrhodamin, Alexa Fluor 488,

BODIPY FL, Oregon Green 514, Alexa Fluor 594 a Texas Red, které jsou obvykle

fotostabilní a poskytují silnou fluorescenci (Tabulka 2.10). Fluorescenční metody lze při

studiu membránových receptorů využít také pomocí imunohistochemických metod (značené

protilátky) – viz. kap. 2.2.1.

Tabulka 2.8 Příklady receptorů, k nimž jsou dostupné fluorescenčně značené ligandy

Tabulka 2.9 Příklady iontových kanálů, k nimž jsou dostupné fluorescenčně značené ligandy

Tabulka 2.10 Fluorofory vázané k ligandům pro receptory a iontové kanály

(Podle: Handbook of Fluorescent Probes and Research Products.)

2.3.3. Transdukce signálu

Nitrobuněčným přenosem nervového signálu se rozumí všechny procesy v postsynaptické

nebo presynaptické buňce následující po aktivaci membránového receptoru neuromediátorem

nebo jiným agonistou. Kaskáda těchto procesů obvykle zahrnuje aktivaci G-proteinů,

efektorových enzymů, proteinkináz a fosfatáz a je zakončena změnou membránového

potenciálu cílové buňky nebo změnou funkce a aktivity určitých buněčných proteinů (Obr.

2.5).

Vzhledem ke složitosti procesů zapojených do transdukce signálu existuje mnoho možností

jak je sledovat pomocí fluorescenčních sond a fluorescenčně značených látek. Pozornost je

věnována především

• regulaci koncentrací nitrobuněčného kalcia

• sledování aktivace a inhibice proteinkináz a fosfoproteinfosfatáz

• lipidovému metabolismu

Obr. 2.5 Mezibuněčný a nitrobuněčný přenos signálu

MAPK – proteinkinázy aktivované mitogenem, cAMP – cyklický adenosinmonofosfát, cGMP – cyklický

guanosinmonofosfát, IP3 – inositol-1,4,5-trifosfát, DAG – diacylglycerol, CaM - kalmodulin

2.3.4. Reaktivní kyslík

Existuje řada fluorescenčních sond umožňujících detekovat nebo generovat různé druhy

reaktivního kyslíku, včetně singletového kyslíku, superoxidu, hydroxy radikálů a peroxidů

(Tabulka 2.11). Tyto formy reaktivního kyslíku jsou fyziologicky produkovány v procesech

jako je Alzheimerova choroba, apoptóza nebo fagocytóza a oxidují různé buněčné složky,

jako NADH, NADPH, histidin, kyselinu askorbovou, tryptofan, tyrozin, cystein, glutathion,

proteiny a nukleové kyseliny, a rovněž cholesterol a nenasycené mastné kyseliny (peroxidace

lipidů).

Tabulka 2.11 Druhy reaktivního kyslíku

(Podle: Handbook of Fluorescent Probes and Research Products.)

2.3.5. Indikátory pro Ca2+, Mg2+, Zn2+ a jiné kovové ionty

Fluorescenční měření změn nitrobuněčných iontů je možně díky sondám, které mění své

spektrální vlastnosti po vazbě daného iontu. Nejčastěji se měří Ca2+, kterému je věnována

řada knih. Indikátory jsou obvykle deriváty chelátorů Ca2+, Mg2+, Na+ nebo K+ jako je EGTA,

APTRA a BAPTA, které mají vhodnou afinitu pro studovaný iont. Při výběru vhodného