Ekologické zemědělství

Konvenční zemědělské suroviny jsou přípustné pouze do podílu nejvýše 5% pod podmínkou, že jsou uvedeny příloze VI části C tohoto Nařízení, a jako suroviny vyprodukované ekologickým způsobem nejsou na trhu k dispozici. Nařízení Komise ( EU) č. 2020/2000 zavedlo jednotné prováděcí předpisy pro povolení konvečních surovin, které nejsou zařazeny do přílohy VI. části C Nařízení. Členské státy EU tak mohou v opodstatněných případech nedostatku ekologických surovin u některých výrobních postupů prozatím povolit na omezenou dobu použití konvenčních zemědělských surovin. Subjekty uvádějící takové výrobky na trh musí požádat o povolení příslušnou kontrolní organizaci a doložit nedostatek této suroviny.

Nařízení neobsahuje žádné výslovné předpisy pro běžné postupy potravinářské výroby, které ovlivňují vlastnosti výrobků a jejich výživovou, resp. zdravotní hodnotu fyzikálními, tepelnými a fermentačními procesy. K omezení možných způsobů výroby biopotravin dochází dle Nařízení nepřímo, vyloučením některých doplňkových a pomocných látek. Nařízení se také výslovně nevyjadřuje k čištění a dezinfekci, ochraně skladištních zásob, obalovým materiálům a k ochraně životního prostředí při výrobě biopotravin.Vychází to z pochopení celostní kvality potravin. Cílem ekologického zemědělství je zabezpečovat potraviny, které se vyznačují vysokou jakostí, pokud jde o chuť, jakož i vysokou zdravotní, ekologickou a nutriční hodnotou.

1. Dovozy z třetích zemí

S výrobky, které pocházejí z EU a spadají do sféry působnosti Nařízení, se podle článku 12 může na vnitřním trhu volně obchodovat. Jiná je situace u výrobků dovážených ze států, jež nejsou členy EU. Aby se tyto výrobky mohly v EU prodávat jako ekologické, musí být splněny určité předpoklady. Ode dne vstupu ČR do EU se musí dovozní podniky pro ekologické výrobky ze třetích zemí písemně ohlásit na MZe ČR a musí být prověřeny KEZ, o.p.s. či jinou kontrolní organizací. Po první inspekci v dovozních podnicích je rozhodováno o certifikaci dovážených produktů. Jsou-li splněny předpoklady stanovené Nařízením, obdrží podnik certifikát. V následujících letech má kontrolní organizace podle přílohy III. C, č. 5 Nařízení povinnost minimálně jednou ročně vykonat kompletní kontrolu podniku i neohlášené inspekce.

Produkty z třetích zemí se smí v EU prodávat jako ekologické, jestliže je stát, ze kterého pocházejí, uveden na tzv. seznamu třetích zemí ( článek 11, odstavec 1 Nařízení). Konkrétní země je zařazena na tento seznam na základě žádosti adresované Komisi EU. Na tyto země se vztahují zvláštní pravidla pro vývoz ekologických výrobků do EU. Pro ekologické produkty, které pocházejí ze zemí, jež nejsou uvedeny na seznamu třetích zemí podle Nařízení, musí mít podnik platné zmocnění k obchodování příslušného kontrolního orgánu, tzv. dovozní zmocnění ( článek 11, odstavec 6 Nařízení). Pro země, které jsou tedy uvedeny na seznamu třetích zemí dovozní zmocnění není nutné.