Světové drama 2. poloviny 20. století

Frant Hrubín - jeho hry přinesly evidentní průlom do schematismu, konflikty už ne podle schématických vzorů v duchu ideolog., ale už zase vycházejí z charakterů postav, z jejich nitra (psychologizace postav): Srpnová neděle (58), Křišťálová noc (61) – lyrická, čechovovská dramata, samota člověka; Srpnová neděle - napětí nevytváří děj, ale postupné odhalování charakterů postav Pražáků, rekreantů u jihočeského rybníka, u starších najdeme pocity nenaplnění života (Mixová), bolestínství, ukřivděnost, zatrpklost (intelektuál Morák), nadurděnost omezených maloměšťáků (Vachovi), sympatie autora ale mají mladí (Zuzana + kamarádi) – přirození, mravně a citově zdraví, bez komplexů a předsudků. Zfilmováno.

M. Kundera – v 60.l. – Majitelé klíčů – z 2. svět. války, Ptákovina – groteskní fraška, ve třídě na tabuli se objeví kosočtverec (netřeba rozvádět), ředitel aféru vyšetřuje, přitom se ukazuje přízemnost a servilnost osob; pachatelem byl sám ředitel, byl to žert, ten se mu ale vymkne z rukou, obrátí se proti němu... V 70. l. - Jakub a jeho pán – na motivy Diderotova románu Jakub fatalista, nejúspěšnější hra.

60. léta – zlatá kapitola českého dramatu: absurdní drama, rozkvět malých divadelních forem (scén), filmu

Divadla malých forem: (malé div. scény) – od r. 55 v Praze, Brně aj., protějškem tzv. kamenných div., často poloprofesionální, nepředvádí tradiční divadelní představení, jeden ze základních principů – text–appeal (název od I. Vyskočila) – divadlo vzniká přímo před divákem a zároveň s divákem (přímý kontakt, pracuje s ním, komunikuje, oslovuje ho), smazává se hranice mezi jevištěm a hledištěm, je to vlastně nejdůslednější forma autorského divadla, více prostoru k improvizaci, pořady z povídek, komentářů, písniček, kombinace různých forem a prvků: klasické, i kabaretní, hudba (jazz, šanson), tanec, poezie, groteska, různá pásma, prvky studentské recese, romantiky, siláctví

Reduta (r.56) – zde působí hl. I. Vyskočil (dočasně s J. Suchým), založil zde v 60. l. pak scénu Nedivadlo – antidivadlo, antiiluzivní, záměrně nehotové představení; pokračuje i v 70. a 80. l. – ale s problémy, jeho texty nevydávány

Divadlo Na zábradlí – (r.58) – opět hl. Vyskočil + Suchý, V. Havel

Semafor - (r.59) – Sedm Malých Forem – založil J. Suchý, dominovala scéna (pak jako jediná) autorské, písničkářské a herecké dvojice J. Suchý a Jiří Šlitr (1924–69) - nevyjasněná tragická smrt, možná dobrovolná, hudební skladatel, herec, osobitý humor – veškeré repliky pronášel naprosto nevzrušenou a neměnnou intonací – paradoxní vzhledem k obsahu (návaznost na V + W). Jiří Suchý (1931) – spíš hravý typ, experimentující snílek; hry: Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl–tangl – svěží, hravé hříčky a nápady, poetické, se zpěvy, oživují svět šantánů a kabaretů. Od r. 67 – další autorská a herecká dvojice - Jiří Grossmann (41-71) + Miloslav Šimek (1940 - 2004) – pořady Návštěvní den 1. – 3. . V 70. l. další osobnosti – Horníček, Nárožný, Dvořák, Molavcová. J. Suchý v té době např. hra Kytice.