Světové drama 2. poloviny 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Rokoko – Darek Vostřel + Jiří Šašek (revue)
Divadlo Za branou – 60. l. – zde hl. Josef Topol (35) – dramatik a básník, chartista, básnická dramata plná metafor a symbolů, hry o mladých – hledají hodnoty, kterým by mohli věřit, prožívají vnitřní krize, v hrách postupně narůstá skepse a deziluze: Konec masopustu – spol. i rodinné konflikty na vesnici 50. let, Kočka na kolejích, Hodina lásky, v 70. l. – samizdat – např. Sbohem, Sokrate – námět morálně devastované společnosti.
Činoherní klub – např. Jan Vodňanský + Petr Skoumal (r.69) – pořad S úsměvem idiota
Divadlo Jary Cimrmana – (r. 67) – Z. Svěrák, L. Smoljak aj.; divadlo založené především na dokonalé mystifikaci, ale i na parodii, nadsázce, absurditě; humor je inteligentní, přijatelný pro každého (stylizovaně naivní i intelektuálně náročný), mnohovrstevná komika slovní i situační, i hra s nesmyslem podobná studentské recesi. Lze řadit k postmodernismu, navazuje na mystifikační humor J. Haška, slovní klaunství V+W, na dada a poetismus, vliv absurdního dramatu. Představení mají 2 části: 1. tvoří „vědecké“ přednášky (parodie na pseudovědu) o životě a tvorbě fiktivního českého velikána Járy Cimrmana – polyhistor, všeuměl, samouk, zneuznaný génius z doby Rakouska-Uherska; 2. dramatická akce – pro ilustraci a demonstraci toho, co bylo předneseno, sehráno některé jeho dílo. 1. část nesena ve vysokém stylu a „na profesionální úrovni“, 2. naopak záměrně amatérská, ochotnická, toporné neherecké ztvárnění. Hry: Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda na mýtince, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí severního pólu aj. Oba hlavní protagonisté divadla jsou i úspěšnými filmovými tvůrci.
Mimo Prahu: Večerní Brno – satirické divadlo
Husa na provázku (v době normalizace název Divadlo na provázku) – (r. 67) – název Husa na provázku podle díla J. Mahena, tak se vlastně přihlásili k meziválečné avantgardě; repertoár pestrý – zvláště adaptace a dramatizace literárních děl (próz), inscenace poezie, inscenace z vlastní autorsko-režijní dílny; zaměření na syntetický divadelní projev, improvizaci, experiment apod. Výrazné umělecké individuality (většinou působí již delší dobu jinde): B. Polívka – mim, herec, autor, režisér, scénárista; inspirace commedií dell´ arte, klauniádou, filmovou groteskou aj.; autorské inscenace: Am a Ea, Pépé, Pezza versus Čorba, Trosečník, Poslední leč, Šašek a královna; M. Donutil, J. Pecha, I. Bittová, P. Oslzlý aj.
Milan Uhde(1936) – ilegální spolupráce s tímto divadlem v 70. l. – pod pseudonymem (Zdeněk Pospíšil) – dramatizace liter. děl, např. Balada pro banditu, Pohádka máje, Profesionální žena; jinak dramatik Uhde psal: 60.l. Král Vávra, Svědkové, Děvka z města Théby, 70. – 80. l. – samizdat. + exil.: Pán plamínků, Modrý anděl. Velice tiché Ave. Ve všech – růz. podoby života v totalitní spol., osudy postižených dobou