Světové drama 2. poloviny 20. století

Nebo ještě jinak: Sotva se Katurian Katurian vrátil ze své pracovní směny, byl zatčen policisty a odvezen se zavázanýma očima ke křížovému výslechu, pravděpodobně kvůli politicky podvratnému charakteru jeho povídek…

Nebo ještě úplně jinak: Jednoho dne přišel za sedmiletým Michalem Katurianem záhadný muž, jehož tělo vypadalo jako obrovský polštář a učinil mu zvláštní nabídku…(Burantatr)

ČESKÉ DRAMA A DIVADLO PO ROCE 1945

Období 1945 – 48 – nakrátko rozkvět:

Hry jinotajné (alegorické), pohádkové, např. Jan Drda – Hrátky a čertem (46) – napsáno už za okupace, velký úspěch (vírou v sílu českého člověka – vítězí nad peklem), kombinace pohádkových motivů, krásná a bohatá pohádková řeč, slovní hříčky, vtipné glosy, živé dialogy, hl. postava – vojenský vysloužilec Martin Kabát – odvážný, duchapřítomný, představuje lidovou moudrost a mravní sílu (čes. člověka), vítězí nad peklem – nad zlem, další postavy a motivy se staly téměř legendárními: mile ironizované pohádkové postavy – čerti všech hodností, přihlouplí i mazaní, čertovský mariáš, „ hrůzostrašný“ loupežník Sarka–Farka, svatouškovský poustevník Otec Školastykus aj., zfilmováno.

Obnoveno:

Osvobozené div. V + W – r. 1948 – pohádková hra Divotvorný hrnec – 1. evropská premiéra slavného amerického muzikálu

D 46 E. F. Buriana – v 50. letech ale umělecký pokles, podlehl vlivu totalitní ideologie, umělecky bezcenné agitky.

Vzniklo:

Divadlo satiry – velmi progresivní a umělecky kvalitní, působí zde autoři Josef Kainar (jako dramatik), Vratislav Blažek – hry Příliš štědrý večer, Třetí přání, Kde je Kuťák?, byl také autorem 1. českého filmového muzikálu Starci na chmelu, od r. 68 žil v exilu

Období 1948 –pol. 50. let

– úpadek, hry bezostyšně tendenční, ideologické hledisko převážilo nad estetickými a mravními aspekty, zakázáno Divadlo satiry, zaniká divadlo V + W, sebevraždy – J. Honzl, J. Frejka (zanechal slova „ uštvali jste mne“), skutečná satira je nahrazovaná komickým oficiálním zesměšňováním „třídních nepřátel“, píše se drama historické, budovatelské, výrobní, o kolektivizaci atd.

Období od pol 50. let

– uvolnění – částečné prolomení schematičnosti a povrchnosti, oživení dramatické tvorby: Pavel Kohout – hry o mladých lidech, např. Taková láska (57) – studentka si kvůli zklamání v lásce vzala život – tabuizované téma, velký úspěch; později v 60. l. např. slavná hra August August, august – z cirkusového prostředí, v centru pozornosti postava klauna. Kohout psal a píše ještě mnoho dalších her, často přijímány rozporuplně (jako ostatně většina jeho děl i on sám), dramatizace cizích námětů i původní hry.

Vítězslav Nezval – Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (56) – varovné protiválečné drama, podobenství o zkáze a zániku bájné Atlantidy, aktuální politické téma ohrožení atomovou válkou zasazeno do dávnověku, ke zkáze Atlantidy dochází v důsledku zneužití výsledků poznání – zneužití tajemné síly vzácného kovu a také zneužití neomezené moci – neboť tyran Vladař toužil po světovládě; před tím vším drama pateticky varuje, forma klasické tragédie (5 částí), střídání řeči vázané a nevázané.